Včely o sobě

Píše se o nás, že jsme superorganismus. Možná ano, ale tohle nás až tak moc nebere. Literaturu o včelách zásadně nečteme a vše si děláme po svém. Na vlastní riziko, samozřejmě. Víme své. Nejhorší je, když nám včelaři neustále vrtají do domečků a snaží se nás vtěsnat do škatulek, o nichž si přečetli v literatuře o včelách ... :-). Nemáme rády, když z lidí táhne alkohol (medovinu bereme, ta je od nás!), dost nás rozčilují lidské zápachy - pot a deodoranty. To fakt nemusíme, stejně jako různá zahradní hřmotidla, prudké pohyby, mobilní vlny ... Jinak ale máme svých starostí dost a nechceme se lidem plést do života, toužíme jen po tom, aby nás nechali normálně žít. Byli bychom rády, kdyby nechali kvést co nejvíc kytiček po celý rok, nesekali tolik trávu a sázeli a seli to, co nám prospívá. Vrátíme jim to, ač, řekněme si to upřímně - dost nerady ;-).

V současné době to máme hodně těžké, trápí nás roztoč, kterému říkají lidé Varroa destructor či Kleštík včelí, k tomu pak spousta virů a bakterií, čím víc nás ten roztoč napadá, tím víc virů se přiživí a tím jsme slabší - a čím jsme slabší, tím jsme méně odolné a křehčí a někdy sotva přežijeme zimu. Nedávno tu zimu nepřežila skoro polovina z nás. Ty zimy jsou ostatně také poslední dobou podivné. Máme rády, když je zima, jako byla před dávnými léty. Prostě normální, se sněhem a mrazem na dlouho, ne každé čtyři dny jinak ...

Moc nám vadí pesticidy, herbicidy, neonikotinoidy, všelijaké postřiky a mořidla, ta chemická válka, kterou lidi vedou s matkou Přírodou. S tím se neumíme vypořádat a raději se pak do úlu už ani nevrátíme, abychom sestřičkám nepřidělávaly práci ...