VČELAŘSKÝ VÝZKUM V DOBĚ J. G. MENDELA A DNES

VČELAŘSKÝ VÝZKUM V DOBĚ J. G. MENDELA A DNES

Konference, již pořádala: Mendelova společnost pro včelařský výzkum (MSVV) 15. 10. 2011 v Mendelově museu v Brně

 

 

Milé kolegyně, milí kolegové,

měl jsem tu čest být při moc zajímavé konferenci, již uspořádala v lednu tohoto roku ustavená Mendelova společnost pro včelařský výzkum (MSVV). Byla to 1. veřejná akce této společnosti, proto byl program nastaven tak, aby nějak zmapoval základní teoretická východiska a současný stav včelařského výzkumu, zejména ve vztahu ke zkoumání varroatolerance, a připomněl některé aktuální otázky.

 

Program:

O. Dostál, J. G. Mendel jediný a jedinečný

A. Přidal, Představení Mendelovy společnosti pro včelařský výzkum

V. Ptáček, Mendelův včelín, první výzkumné včelařské pracoviště

K. Čermák, Poznatky o varroatoleranci včel ve světě

Z. Klíma, Program selekce varroatolerantních včel v Německu

A. Přidal, Zootechnický význam klasifikace plemen včel rodu Apis

B. Gruna, Vývoj včelí matky od vajíčka k rozkladení

J. Danihlík, Imunita včel

V. Ptáček, Existuje u včely medonosné vztah mezi ovogenezí a odolností?

S. Dubná, Probiotické bakterie a včely

+

Panelová diskuse

Prohlídka Mendelova musea a Mendelova včelína

 

Pokusím se shrnout podstatu přednesených referátů, přiznávám však, že některé velmi odborně pojaté byly pro mou zkušenost a klasicko filologické školení věru obtížné, takže tam se omezím, s dovolením, jen na stručnou charakteristiku a nebudu fušovat do něčeho, čemu nerozumím. Ostatně materiály z konference by měly vyjít postupně v Moderním včelaři. Jednání úsporně a velice efektivně moderoval MVDr. Z. Klíma.

 

K jednotlivým přednáškám:

 

O. Dostál, J. G. Mendel jediný a jedinečný

Současný ředitel Mendelova musea přivítal co representant hostitelské instituce účastníky a vyjádřil radost z faktu, že Mendelova společnost si zvolila právě Mendelovo museum za místo svého prvního veřejného setkání. A také naději, že vše bude v podobném duchu pokračovat i při dalších setkáních.

Dále podal stručný přehled Mendelova života, promluvil o jeho základních životních inspiracích, o jeho vzdělání i o zdrojích jeho poznání. Věnoval se i jeho duchovnímu rozvoji a církevní kariéře, jež v podstatě ale znamenala i konec jeho vědecké práce. Zdůraznil, že Mendelova rozsáhlá experimentální práce na objasnění principů dědičnosti byla vyvolána dobovou, a vlastně ekonomickou objednávkou m.j. v kontextu se snahami o šlechtění ovcí, které v Evropě v té době probíhaly zvláště v Anglii a ve Španělsku. Opatu brněnských Augustiniánů Nappovi se tyto aktivity zdály perspektivní pro možný výhodný prodej lepší vlny z prošlechtěného materiálu v budoucnosti, takže vlastně Mendela zaúkoloval ... Jeho šlechtitelská práce nebyla však současníky pochopena, jakkoli byla založena na skutečně vědeckých základech a stala se později gruntem pro další výzkum v oboru ...

 

A. Přidal, Představení Mendelovy společnosti pro včelařský výzkum

Ing. Přidal začal mottem, které si MSVV zvolila při svém založení: per scientiam ad sapientiam – skrze vědění k moudrosti (volněji také poznáním k vědění, pochopení ...). Připomněl, že společnost má základní ambici pomoci vyplnit manko v problematice včelařského výzkumu, které je v současné době v naší republice zjevné. MSVV sdružuje včelařské odborníky z řad veřejnosti i pracovníky výzkumných pracovišť, tedy šlechtitelských stanic a zejména universit. Její činnost je zaměřena, jak z názvu vyplývá, na včelařský výzkum, to však není vše. Logické je totiž i zaměření na poradenskou činnost a přirozeně také na vzdělávání a na činnost informační a praktickou. V praxi tedy sdružuje chovatele, šlechtitele, výzkumné pracovníky a vysokoškolské pedagogy, ale také včelaře, kteří se problematikou výzkumu zabývají mimo akademický a universitní rámec. Primární orientací MSVV v této době je zaměření na výzkum varroatolerantních vlastností včel a včelstev, problematika šlechtění na varroatoleranci. V této souvislosti jde mimo jiné i o vytvoření fungující metodiky.

Předsedou společnosti byl zvolen Ing. Antonín Přidal, Ph.D., místopředsedou je Ing. Květoslav Čermák, činnost řídí výkonná rada ve složení: Ing. Květoslav Čermák, Mgr. Jiří Danihlík, Mgr. Bronislav Gruna, Ing. Pavel Holub, MVDr. Zdeněk Klíma, Ing. Antonín Přidal, Ph.D., Doc. Vladimír Ptáček. Vedoucím kanceláře společnosti je Tomáš Heller.

 

V. Ptáček, Mendelův včelín, první výzkumné včelařské pracoviště

Doc. Ptáček, jenž se ve své odborné praxi věnuje genetice a šlechtění včel a čmeláků (a mimochodem po léta pečuje o původní Mendelův včelín), se věnoval především Mendelovým studiím a jeho odborné činnosti v oboru včelařství. V té souvislosti nastínil dobovou problematiku oboru a do tohoto kontextu zasadil začátek Mendelových včelařských výzkumů. Tato pasáž byla velice zajímavá, neboť shrnula dobový stav t.zv. úlové otázky a ukázala na řadu zajímavých aspektů a na pro běžného včelaře nepříliš známá jména, zejména z hlediska chronologie (rozběrné dílo – Wunder již. r. 1840 (!) ve stojanu s trámky, Dzierzon, P. Ambrož Hončík (farář v Mikulovicích od r. 1828), družina kolem F. X. Živanského r. 1854). Zmínil i výnos Marie Terezie z r. 1775 o podpoře včelařství a vznik 1. včelařské organizace na Moravě, včelařského odboru Hospodářské společnosti (1854), s nímž Mendel úzce spolupracoval, a vzniku časopisu Včela brněnská, později Včela moravská.

Poté se již věnoval samotnému Mendelovu včelaření, vzniku jeho včelína, jeho snahám o poznání páření matek a stanovení vzdáleností snubních proletů, jeho pokusům s rámkovými mírami a úpravami moravského stojanu a systému jeho větrání. Zdůraznil také, že Mendel již nebyl daleko od prokázání vícenásobného páření matek a byl propagátorem chovu silných včelstev i jejich spojování. Mendel také prosazoval podle výsledků svých pokusů venkovní zimování (zkoušel totiž i zimování ve sklepě, to ale zavrhl kvůli problémům s úlovou vlhkostí). Mendel měl i velmi slušné výnosy (traduje se až 35 kg), věnoval se zjišťování toho, jak včely využívají snůšku - zkoumal objem medného váčku a měřil dobu letu včel při snůšce a počítal vracející se včely, z toho pak se snažil odhadovat denní přínos nektaru. Logicky si pak kladl i otázky, jak to může včelař ovlivnit, proto také podporoval intensivně výsadbu medonosných dřevin na kontinuální včelí pastvu. V letech 1872-3 jeho včelín postihla hniloba plodu, pro něho to byla ale také cenná zkušenost, zastával názor v takových případech neléčit, nýbrž včelstva likvidovat a zařízení důkladně desinfikovat (sírou a roztokem soli). Přednášku zakončil doc. Ptáček citací symptomatického Medelova výroku: ... jest důležito, aby každý včelař něco zkoušel, co se týká včelařství, neboť jenom na takové cestě možno dodělati se výsledků prospěšných ...

 

K. Čermák, Poznatky o varroatoleranci ve světě

Ing. Čermák, majitel Včelařské šlechtitelské stanice Petrušov, na níž vyšlechtil a produkuje matky kmene Vigor (www.vigorbee.cz), ve své zásadní a velice zajímavé přednášce shrnul výsledky, k nimž doposud při šlechtění na varroatoleranci (VT) došla různá výzkumná pracoviště ve světě.

Tyto snahy byly provozovány na základě:

zjištění, že v přírodě existují přirozeně přežívající roje i za situace, kdy napadení roztočem Varroa destructor (V.d.) je globální a vysoké.

t.zv. Bond testů

metod intensivní selekce na VT.

Při charakteristice výsledků výzkumů, které vycházely ze sledování přirozeného vývoje, které čerpal z nové odborné literatury k tomuto tématu, publikované ve světě od 90. let, se soustředil na několik oblastí, kde jsou tyto výsledky markantní.

Je to zejména Tunisko (A. m. intermissa), kde došlo v r. 1976 k masivním úhynům, ale z toho, co přežilo, se dalo dál šlechtit s dobrými výsledky.

Dále to je oblast jižní Afriky, kde se při neléčení u A. m. capensis objevila VT během 3 – 5 let, u A. m. scutellata za 6-7 let, což je překvapivě rychlé, zřejmě mají tato plemena lepší předpoklady než včely evropské. Zjistilo se např., že A. m. capensis má o více než 1 den kratší fázi zavíčkovaného plodu, což samozřejmě ovlivňuje schopnost reprodukce V.d. Navíc tyto včely lépe odstraňují roztočem napadené buňky, mají tedy vyšší úroveň t.zv. varroa sensitivní hygieny (VSH). Toto se dá pozorovat především u A. m. scutellata.

Podobně tomu bylo i ve Francii, kterou zasáhly masivní úhyny od r. 1982, nicméně byla zjištěna řada volně v přírodě přežívajících včelstev, takže se začala pozorovat pokusná včelstva především v Le Mans a v Avignonu, která přežívala 6 – 9 let.

Zajímavá situace nastala v jižní Americe, kde je populace včely medonosné afrikanizovaná. Na ostrově Fernando de Noronha, 345 km od pevniny v tropickém pásmu (blízko rovníku), byla sledována pokusná včelstva s čistými vlašskými matkami (A. m. ligustica) z USA, úroveň a průběh jejich napadení roztočem a úhyny. Zajímavé je, že u sledovaných včelstev nebyly zaznamenány žádné úhyny na V.d., populace parazita ve včelstvech se po počátečním nárůstu stabilizovala na bezpečné úrovni. Ukazuje se totiž, že v tropických oblastech mají včely s V.d. mnohem menší problém, klima zde tedy, jak se zdá, hraje důležitou roli.

Bond testy aneb systém live and let die jakožto poměrně drsná metoda byly aplikovány např. ve Švédsku (jižní cíp ostrova Gottland). Podle údajů, které Ing. Čermák shrnul, byly od r. 2000 u sledovaných včelstev značné úhyny, nicméně po r. 2005 se situace postupně stabilizuje (udává se úroveň napadení okolo 20%). Pokus začal r. 1999 na 150 včelstvech umístěných na 8 stanovištích max. 2 km od sebe, která byla zbavena roztoče a poté v létě infikována známým počtem V.d. tak, aby všechna měla stejnou startovací úroveň. Úly měly konstantní prostor (20 rámků). Na podzim byly odebrány vzorky a stanovena úroveň napadení. Pokud včelstva přezimovala s matkou a min. s 1000 včelami, byla považována za úspěšně přezimovavší. Po roce 2003 úhyny klesly pod 20%.

Zajímavý výzkum se provedl také ve Španělsku (I. Flores), kde byla během Bond testu zvláště sledována četnost samiček V.d. s neúspěšnou reprodukcí.

Americký a ve Francii působící badatel John Kefuss (jenž přednášel vloni v listopadu na mezinárodní konferenci, kterou v Praze pořádala PSNV), měl ve Francii se svými Bond testy po počátečních masivních úhynech po několika letech velmi nadějné výsledky, dnes již prodává za poměrně značnou cenu varroatolerantní matky. Z jeho cca 6000 včelstev mu zbylo na počátku pokusu cca 2000, ale z těch pak vybíral velmi přísně ta, z nichž dále šlechtil. Vyvinul pak také metodu soft Bond testu, kdy začal na cca 500 včelstvech, z nich vybral na základě výsledků hygienických testů cca 100, z nich pak podle výše napadení cca 40 a Bond testu pak z nich podrobil 20 včelstev.

Také Texassan Weaver začal selektovat na genetickou odolnost vůči V.d. od r. 1992. I on měl z počátku velké úhyny, nyní však má pozoruhodné výsledky (možno vidět i videa na adrese: www.beeweaver.com).

Badatelé tedy konstatují, že včely mají schopnost si postupně vyvinout předpoklady pro existenci přirozeného stavu parazit – hostitel. Do hry však ještě vstupují viry, které V.d. přenáší. I na to je však včela schopna se adaptovat. „Tato adaptace se však může vyvinout pouze tehdy, když včelaři nezasahují do vývoje vztahu hostitel – parazit aplikací akaricidů pro udržení včelstev“ ...

Dále se Ing. Čermák věnoval výkladu o snahách o aktivní selekci varroatolerantní včely, což v praxi znamená aktivní výběr včel s prvky VT. Rozvoj V.d. totiž můžou brzdit různé faktory, v úvahu je třeba brát např. nemoci plodu, grooming, již zmíněnou kratší dobu zavíčkované fáze plodu, nebo naopak delší foretickou fázi, varroa sensitivní hygienu (VSH), neúspěšnou reprodukci V.d. Většinou jde o podpůrné vlastnosti, nicméně rozhodující je dle jeho mínění VSH, která může podstatně přispět k trvalému přežití včelstva, ne-li je zcela zajistit. V úvahu je třeba také brát vliv lokálního klimatu, vlhká a chladná léta skýtají V.d. lepší podmínky k množení. (Takové bylo mimochodem letošní léto. Průběh vývoje V.d. v závislosti na počasí v rámci několika let v USA byl dokumentován zajímavým grafem, na němž řečené bylo zcela zjevné.)

Důležitým faktorem je také velikost včelstva. Menší včelstva mají totiž méně problémů s V.d., vše to pravděpodobně závisí na množství plodu. (Pozn. J. M.: např. letošní pozdní plodování přineslo markantní nárůst populace V.d.) Z ekonomických důvodů dnes preferujeme chov značně silných včelstev, což ale přináší z hlediska nákazy V.d. zjevné problémy. V přirozeném vývoji si včely upravují svoji velikost i cykly a četnost plodování samy a vybírají si mnohem menší dutiny (doloženo opět grafy zpracovanými na základě výzkumu volně žijících včelstev a srovnáním s u nás běžně používanými úly a jejich kubaturou). Ukázalo se např., že v plemenáči na 13 litrů včely přestávají plodovat již na začátku srpna.

Další část přednášky se již zaměřila konkrétně na VSH, již autor považuje za podstatnou. Včely dokážou rozpoznat napadenou a zavíčkovanou kuklu. Bylo prokázáno, že v tom hrají roli čichové vjemy (mladušky cítí výkaly roztoče pod plodovým víčkem?). Populace roztoče ve včelstvu nestoupá už tehdy, kdy včely „vyčistí“ třeba jen 50% napadených buněk. Tedy není třeba 100%. (Výklad ilustrován fascinujícími snímky, na nichž včely odvíčkovávají napadené buňky a odstraňují larvy, i výmluvnými grafy sumarizujícími výsledky výzkumu ...) Zajímavé je, že VSH je doprovázena i vyšším procentem neplodných samiček V.d. Problémem jsou ale t.zv. varroa sensitivní včelstva, která jsou pro reprodukci roztoče ideální.

V souvislosti s výsledky selekce na VT uvedl přednášející příklady úspěšné selekce v Baton Rouge – USA. Např. kalifornský chovatel Tom Glenn chová 400 včelstev s inseminovanými matkami a již od r. 2002 je nemusí ošetřovat syntetickými akaricidy proti V.d. (více na www.vshbreeders.org). Vychází se z hygienického chování včel, což je ale jen část problému (PIN testy a odstraňování mrtvých kukel), VSH je pak vyšší stupeň, kdy se včely naučí odstraňovat i živé napadené kukly. Zdá se tedy, že VSH je dominantním znakem, přičemž takové vyšlechtěné matky jsou schopny v praxi zlepšovat i okolní populaci včelstev. Tato včelstva pak jsou schopna udržet populaci V.d. na v praxi přijatelné úrovni několika set jedinců. Výsledky dokumetnovány i mapou s označením chovatelů, kteří v USA nabízejí vyšlechtěné matky s VSH (napočítal jsem jich 15). Zajímavé je také, že v USA některé VSH rysy trvají i po dalším přirozeném páření. Celé to ovšem nejde skokem, je to proces postupné selekce a rozeznat v praxi rysy VSH je někdy dost obtížné, je třeba zkušenost ...

V diskusi se objevil dotaz (R. Krušina), jak se vzhledem k těmto strategiím jeví protirojová metoda, spočívající ve zvýšeném chovu trubců. Konstatováno, že z hlediska VT je to skutečně problém ...

Též padla otázka, jak se dají ekonomicky hodnotit přeživší včelstva testovaná na VT. Konstatováno, že obecně se zatím ukazuje, že tato včelstva mívají menší užitkovou hodnotu, jsou prostě slabší a nepřinesou tolik medu. Nicméně přežívají a je třeba vzít v úvahu, že jsme teprve na počátku procesu. Jsou však i případy, kdy přežila silná a ekonomicky zdatná včelstva. Bude třeba v této věci hledat funkční kompromis.

 

Z. Klíma, Program selekce varroatolerantních včel v Německu

Protože významná osobnost šlechtitelského programu v SRN, dr. Ralph Büchler, i jím navržená zástupkyně dr. Ina Heidinger se kvůli extrémnímu pracovnímu vytížení omluvili, tématu se obětavě ujal dr. Klíma a představil v úplnosti a přehledně německý šlechtitelský projekt i s komentářem vztahujícím se na tuzemské poměry.

Němečtí kolegové si byli vědomi toho, že v diskusích o možné VT vládne silná skepse, ale konstatovali, že je pouze výsledkem nedostatku informací. Byli si zároveň vědomi toho, že metoda šlechtění je velmi pracná a že užití chemie je v podstatě jednodušší, což však platí, jen pokud máme k dispozici fungující chemikálie ... A protože v Německu již nastal obávaný problém, kdy syntetické preparáty začaly vykazovat nízkou účinnost a V.d. naproti tomu resistenci, začalo se formou postupných kroků a cílené osvěty od r. 2003. Na počátku se zastánci této metody setkali se silným odporem, stejně jako u nás, dnes však již mají nepřehlédnutelné výsledky a navíc i institucionální podporu.

Program probíhá v rámci Arbeitsgemeinschaft Toleranzzucht (AGT), která sídlí v Kirchhainu (https://www.toleranzzucht.de/home/). Běží již od r. 2003 a dnes zahrnuje cca 150 aktivních členů a více než 2000 testovaných včelstev (min. počet na stanovišti je 8, to umožnilo získat pro projekt a zapojit i menší včelaře!).

Ekonomické zázemí projektu poskytuje spolková vláda, fungují v něm erudovaní včelaři, program sám klade značný důraz na vzdělávání, komunikaci a sdílení informaci, bez něhož by jej nebylo možno udržovat ve fungujícím modu.

Odborným zázemím jsou tedy výzkumníci i erudovaní včelaři, testační a oplozovací stanice (v Německu mají to štěstí, že našli izolovaná území, kde nedochází ke kontaktům mezi včelstvy okolních včelařů z obou stran, což je u nás při naší intensitě zavčelení krajiny trochu problém, který by se však dal vyřešit využitím vojenských prostorů), včelařská výzkumná pracoviště a přirozeně také špičkové laboratorní vybavení (molekulárně biologické metody – PCR, RT-PCR, nezbytné např. pro detekci některých virů).

V praxi vypadá metodika takto:

Založí se nové včelstvo s novou matkou (např. v r. 2011, u chovatele), před začátkem testování se ošetří akaricidem (Perizin), aby se zbavilo roztočů, a nechá se přezimovat. Následující jaro začne testování. V období květu jív proběhne jarní monitoring spadu (3 týdny, min. 1x týdně). Stanoví se hodnota průměrného denního spadu a výsledky se odešlou do centrální databáze (Hohen Neuendorf).

Od dubna do července pak probíhají PIN testy na starším plodu (stadium fialových očí). Testují se všechna včelstva na stanovišti ve stejnou dobu. Není naprosto přímá souvislost mezi hygienickým chováním a VSH, nicméně PIN test je dobrým selekčním kritériem (různé jeho formy byly popsány letos v MV, výzkum nakonec prokázal, že klasický PIN test je nejlepší, jakkoli existují námitky v tom smyslu, že včely jsou nuceny odstraňovat již mrtvé kukly, což je jiná situace než u napadení V.d.).

V červenci pak probíhá test formou smyvu, a to z medníkových nástavků (cca 300 – 400 včel, stanoví se procento napadení a výsledky se opět vyhodnocují a zasílají do centra).

Nejlepší včelstva – stále bez ošetření - jsou pak po odhadu populace odeslána na testační stanici. Výběr je podle komplexních kritérií (kromě výše napadení se hodnotí i výsledky hygienických testů a také užitkové vlastnosti, tedy přínos medu; v té souvislosti konstatováno, že jednostranné zaměření na produkční ukazatele je a bylo chybou, znamená vždy zhoršení zdravotního stavu, jestliže se z ekonomických důvodů včelstva chemicky ošetří, umožní to udržet i nekvalitní geny, takže je třeba najít funkční kompromis ...).

Na této stanici už probíhá odborná práce, cílené testování, včelstva se však při vysokém napadení nenechají uhynout (!). Všechna se podrobí pod dohledem staničního inspektora testu vitality (Bond test, stále bez ošetření!), ta která jsou však napadena nad únosnou míru se ošetří a vyřadí z projektu (ohrozila by totiž ostatní včelstva).

Poté na této stanici proběhnou podletní testy koncem srpna, pokud je u testovaných včelstev napadení vyšší než 5 – 8%, vyřadí se. Odeberou se také vzorky na vyšetření na virová onemocnění. K tomu je nutná dobře vybavená laboratoř, neboť většina virů má minimálně viditelné klinické příznaky.

Každé 3 týdny se provádí test cca 400 plodových buněk. Je-li napadení plodu vyšší než 10% a včelstva jsou slabší než 10.000 včel, je předpoklad, že nepřežijí zimu.

Včelstva, která tato tvrdá kritéria nesplňují, se odvezou z testační stanice a ošetří varroacidy, neboť se dají ještě zachránit.

Pozornost se nadále věnuje včelstvům, která z testů vycházejí nejlépe. Probíhá t.zv. overwintering test, tedy test přezimování, při němž se hodnotí řada znaků jako např. odhad velikosti včelstva, váha zásob a pod. Zkoušelo se to nějak zpřesňovat a propočítávat, ale nakonec se zjistilo, že nejlepší odhad mají t.zv. zkušení včelaři (!). Vyjadřuje se to vše t.zv. indexem přezimování.

Podle výsledků komplexních testů pak probíhá selekce směrem k chovu vyšlechtěných matek. Jejich plemenná hodnota se vypočítává na základě kombinace řady kritérií, jimiž jsou např.: test užitkovosti (med, bodavost, rojivost ...), test vitality a index přezimování.

Matky z nejlepších včelstev jsou pak poslány do oplozovacích stanic (je jich 6), stávají se matkami trubčích včelstev. Včelstva jsou stále pod selekčním tlakem, neošetřují se. Některé je i zde z tohoto důvodu nutno vyřadit. Ve hře je zde také inseminace. Matky se pak vracejí zpět chovatelům.

Základním principem je skutečnost, že „bez roztočů to nejde“. Selekční tlak je vytvářen samozřejmě i na trubce. Výhodou výzkumu v Německu je, že tam mají oplozovací stanice běžně (včelaři si na ně vozí své panušky), mají pro ně vhodné prostory (podobně je tomu i v Rakousku). Jsou v oblastech, kde je nízká hustota zavčelení. To je ale u nás problém ...

Po rozkladení nových matek se celý cyklus opakuje. Všechna data jsou soustředěna v centrálním evidenčním systému.

Asi 30% matek jde na t.zv. „slepou výměnu“, která zajišťuje objektivní testování v odlišných podmínkách. To je podstatné, protože se stále řeší problém, kdy se vyšlechtěné rysy v odlišných podmínkách ztrácejí. Nakoupit si rozkladenou varroatolerantní matku a přenést ji do odlišných podmínek je totiž problém ... Což platí zejména pro naše podmínky. Během krátké doby by se zde podstatné a pracně vyšlechtěné rysy vytratily. Je proto nutné mít metodicky i prakticky dobře založený dlouhodobý program, jinak se při volném páření všechny snahy neustále hatí. Výhodou německého programu je m.j. i to, že do systému jsou zapojeni včelaři. To je i šance pro nás, mohli bychom např. pracovat na ustavení malých regionálních chovů, což by přineslo jakési ostrůvky drobných chovatelů, s nimiž by byli propojeni okolní včelaři.

 

A. Přidal, Zootechnický význam klasifikace plemen včel rodu Apis

Apidolog Ing. A. Přidal, Ph.D., jenž přednáší na brněnské Mendelově universitě a systematicky se také věnuje šlechtění včel, se ve své brilantní přednášce, která vytvořila teoretický podklad k úvahám a snahám o šlechtění včel, zabýval především otázkou, klasifikace včelích plemen a pokusil se naznačit, jak lze jednotlivá plemena využít pro další hledání rysů varroatolernce. Přiznám otevřeně, že tu bych diletoval na poli, kde jsem jen hostem, proto se omlouvám za pouze stručnou informaci a doufám, že tato moc zajímavá přednáška bude nějak publikována v Moderním včelaři.

A Přidal podal podrobný přehled včelích plemen a jejich geografického rozdělení. Zmínil i vliv kritérií geografických a klimatologických a probíhající diskuse o uznání některých plemen. Vysvětlil i metodu určování plemen podle loketního indexu a zdůraznil, že jednotlivé popisy plemen platí zásadně pro srovnání v průměru, nikoli v rámci srovnávání jednotlivých včelstev.

Věnoval se také popisu jednotlivých ekotypů kraňského plemene (alpský, karpatský, banátský, makednoský, dalmatský ...), dále i vazbě kmen – linie, rodina ...

Konstatoval, že rozdíly se vyskytují vždy, důležité však je, jak jsou prospěšné pro chovatele.

Komentoval též existenci kulturních (zootechnických) plemen, vzniklých víceúčelovým meziplemenným křížením (populace včely buckfastské).

Konstatoval, že žádné plemeno není v praxi ideální, vhodnou kombinací však lze zlepšovat cíleně vlastnosti (bratr Adam). Jde ovšem o systematickou práci, nikoli náhodné křížení!

Pokud se brání procesům přírodního výběru popsaným Darwinem, pak musí ke zlepšení vlastností nastoupit principy objevené Mendelem. Dokladem je situace v tuzemsku, problematická a místy již nefungující aplikace syntetických akaricidů ...

 

B. Gruna, Vývoj včelí matky od vajíčka k rozkladení

B. Gruna je profesionální včelař, jenž se věnuje produkci medu, ale kromě toho také intensivně chovu matek (Vigor) a produkci oddělků. Část své včelařské praxe věnuje již řadu let zkoumání biologie roztoče V.d. a pozorování průběhu napadení včelstev V.d. v kombinaci s napadením viry. Jeho přenáška přinesla mnoho cenných poznatků k vývoji včelích matek. Sám jsem v ní našel řadu odpovědí na své stále se množící otázky.

Vyšel ze základního chovatelského schématu a z délky jednotlivých fází vývoje matky od položení vajíčka po vylíhnutí nové matky, její oplození a rozkladení. Za běžných podmínek dochází podle jeho poznatků k oplození kolem 19. a k rozkladení kolem 22. dne, to vše přirozeně s jistou rezervou, protože do hry vstupuje i řada dalších vlivů, jako je např. počasí, teploty etc. Matečníky jsou víčkovány již v polovině 8. dne. Mají různou strukturu a pevnost. Jsou-li ze silnější vrstvy vosku (což bývá zejména na jaře), dají se jemně oddělit od misky (dokumentováno řadou obrázků) a prohlédnout „zevnitř“. Dá se tak sledovat vývoj matky. Nakonec se dá těsně před vylíhnutím matka i označit a znovu zavřít do matečníku, vylíhne se tedy již označená. Má to řadu výhod, mimo jiné i tu, že se dají odhalit včas defektní matky, jichž napočítal cca 3 – 5%. Přispívá to k racionalizaci chovu. Při téhle subtilní operaci je třeba mít teplé a šikovné ruce a je to záležitost citu.

Během přednášky demonstroval několik stadií vývoje matky tak, jak je nafotil při otevření matečníků. Od 48 hodin do líhnutí se dá sledovat, jak se kukle vybarvují oči - od bílé až smetanové -, která 32 hodin před líhnutím výrazně ztmavnou, totéž se děje s hrudí, postupně až do líhnutí se barví také končetiny, ztrácí se článkování zadečku. 12 hodin před líhnutím se objevují křídla, nejprve pahýly, poté se cca 8 hodin před líhnutím rozvinou. Tu je třeba maximální opatrnosti při manipulaci s matečníky, protože pokud třeba upadne na zem, může se stát, že matka se vylíhne defektní, např. bez křídel.

Pokud jde o líhnutí a následné oplození a rozkladení, pak B. Gruna zdůraznil závislost rychlosti na roční době a počasí (dokumentováno na zajímavých grafech a srovnáním meteorologických údajů z r. 2008, nejlepší je samozřejmě teplé a bezvětrné počasí ...). Podle teorie by se měla dělat kontrola kladení cca za 10 dní po vylíhnutí, on sám však zaznamenal velké sezónní rozdíly (např. později chovaným matkám to trvá podstatně déle). Hranice biologických možností je někde kolem 5. dne, kdy M může nejdříve začít klást. U jarních matek je to cca do onoho 10. dne, matky červencové a srpnové mají pak větší rozmezí (12. - 14. den, někdy i víc). U později chovaných sérií není to pozdější rozkladení způsobeno tím, že by M déle čekala po oplození na rozkladení (stále cca 4 dny), spíš se zdá, že mají méně ochoty vyletět ven, je méně trubců, musí létat vícekrát a dále a počasí nemusí být optimální. Je to však zatím pouze domněnka. Navíc atraktivita matky pro trubce se zmenšuje s jejím věkem, nejvyšší je mezi 8. - 13. dnem, od 14. dne po vylíhnutí klesá. Od 23. - 25. dne M ztrácí schopnost oplodnit se, jsou však i výjimky (ostatně i J. G. Mendel je popisoval ...). U těchto pozdějších sérií je tedy mnohem vyšší riziko, že se M nerozklade. B. Gruna jednoznačně preferuje raný jarní chov, kdy jde vše prakticky samo a přirozenou cestou, tedy za normálních podmínek ...

 

J. Danihlík, Imunita včel

J. Danihlík se problematice a výzkumu imunity včel věnuje na katedře biochemie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, zároveň je však i chovatelem matek Vigor na své chovné stranici v Krhové u Val. Meziříčí (https://www.mojevcely.eu/). Představil imunitní systém jako systém komplexní ochrany živočichů a rostlin před škodlivými vlivy patogenů (či vlastních buněk). Vyložil význam termínů specifická imunitní odpověď (získaná) a nespecifická imunitní odpověď (vrozená) a charakterizoval jednotlivé typy včelích patogenů:

a) viry (např. DWV, SBV ...)

b) houby (např. Nosema spp.)

c) bakterie (např. Paenibacillus larvae)

d) mnohobuněční parazité (např. Varroa destructor)

Dále se v souvislosti s výzkumem M. Spivak věnoval složkám imunitního systému včel, konkrétně imunitnímu systému jedince (zde fungují fyzikální bariéry, buněčná a humorální imunita) a sociální imunitě (zde jde o čistící pud, grooming a VSH)

Zmínil také významný vliv prostředí - např. desinfekční účinky propolisu.

Vše pak dokumentoval na konkrétních příkladech, např. při popisu procesu porušení fyzikální bariéry (způsob, jak V.d. poškodí kutikulu a umožní tak vstup bakteriím, nebo jak spory Nosemy ceranae poškodí epitel žaludku včely, usmrtí epitelové buňky žaludku, což zapříčiní následně špatné trávení potravy.

Věnoval se také změnám imunitního systému, pokud jde o buněčnou imunitu (na základě výsledků moderních výzkumů provedené srovnání larvy, kukly, mladušky a létavky).

Konstatoval značné rozdíly mezi jednotlivými včelstvy (podstatné pro další práci!) a rozdílnou imunitní odpověď v závislosti na věku či vývojovém stadiu.

Podobné srovnání provedl i pokud jde o humorální imunitu (antimikrobiální aktivita hemolymfy a její závislost na věku včely.

Věnoval se i antimikrobiálním peptidům (krátkým sekvencím aminokyselin, tvoří se v tukovém tělese včel a v hemocytech a vykazují antimikrobiální aktivitu). Popsáno je jich zatím 6 (defensin, royalisin, abaecin, apidaeciny, hymenoptaecin, jelleiny) a působí tak, že prostupují stěnou bakterie a hubí ji. Mohou také ovlivňovat metabolické pochody.

Na zajímavých schématech vyložil také způsob, jak může nosema ovlivňovat expresi genů peptidů.

Další část výkladu věnoval virům jakožto specifickým patogenům, jejich vazbám na membránové receptory buněk a ev. imunitní reakci (buněčná a humorální odpověď, RNA interference).

Zdůraznil také významný vliv takových faktorů, jakými jsou např. životní prostředí, činnost člověka, zdravotní stav včelstva či hygiena úlu.

Stručně také seznámil přítomné se zaměřením výzkumu antimikrobiálních peptidů včel na Katedře biochemie PřF UP v Olomouci. Výzkum se nyní zaměřuje především na enzymy, proteiny a také na buněčný stres. Konkrétní práce je zaměřena zvláště na abaecin (jeho účinnost proti MVP) a apidaeciny. Důležitým hlediskem je možnost aplikace výsledků základního výzkumu do praxe. Průběžně probíhá sběr vzorků a jejich analýza. Zásadní byly práce na vývoji metodiky, které se ukázaly být velmi komplikované, takže sám vývoj metodiky trval téměř tři roky. Zkoumání vlivu patogenů na tvorbu antimikrobiálních peptidů však přináší nové a velmi cenné poznatky o této značně komplikované problematice. Mimo jiné umožňuje také detekovat rozdíly mezi včelami či včelstvy, což se dá využít k selekci včelstev (ta je pak díky laboratornímu testování nesrovnatelně rychlejší).

Omlouvám se za velmi stručný, mezerovitý a nepříliš přesný záznam, leč téma bylo pro hlavu klasického filologa věru hodně komplikované ... :-)

 

V. Ptáček, Existuje u včely medonosné vztah mezi ovogenezí a odolností?

Doc. Ptáček začal svoji vynikající přednášku úvahou o tom, co způsobilo náhlé a spontánní vyléčení již téměř kolabujícího včelstva, které měl možnost několikrát pozorovat. Položil si pak logicky otázky, zda se tak stalo díky mladé matce a vlohám po jiných trubcích, či po využití shluků jiných spermií ve spermatéce matky či třeba vlivem samotných včel při tiché výměně matky. Proto je tedy třeba zkoumat, zda může genetická rozmanitost uvnitř včelstva ovlivňovat jeho odolnost.

Po výčtu všech možných kombinací, které mohou nastat, pokud se matka spáří s jedním až n (n = 1 - 20) trubci (dělnice nesou 2ⁿ kombinací, každé vajíčko přitom může být originální kombinací vloh od otce i matky (crossing over) ), vyslovil názor, že vícenásobné páření matky zřejmě včelstvu jakožto superorganismu umožňuje reagovat na pestrou škálu podnětů, o nichž zatím víme jen velmi málo. Jedním z genetických specifik včely medonosné je, že dělnice, které kladou vajíčka (trubčice) mohou produkovat směs genotypů jak příbuzných po matce A a B, tak nepříbuzných po trubcích 1, 2, 3, ... n. U oplozených matek je toto možné až v další generaci.

Vlohy se přenášejí na další generace prostřednictvím pohlavních buněk vajíček a spermií, přičemž matky a dělnice se vyvíjejí z vajíček oplozených a trubci z neoplozených (nebo oplozených se stejnými sex-alelami). Pohlavní buňky vznikají z primordiálních gonocytů, jsou uschovány z rané fáze embryonálního vývoje a v době tvorby pohlavních orgánů do nich vcestují. Jejich další osud v době dospělosti pak řídí hormony. Primordiální gonocity (prapohlavní buňky) oddělují buňky dceřinné (gametogonie - oogonie nebo spermatogonie). Každá projde několika fázemi:

rozmnožovací (klon buněk propojených plasmatickými výběžky)

růstovou (zvláště výrazná je u vajíček - bohatá výživa oocytu), vstup do meiózy

zrací (u hmyzu dokončení meiózy, redukční dělení, crossing over, haploidní počet chromozomů, jednotlivé chromatidy)

Tak vznikají vajíčka a spermie.

Na schématech pak doc. Ptáček ukázal obecný princip gametogeneze (spermatogeneze a oogeneze), vznik ovocytů (význam inekvální meiózy ovocytů – maximum informačních molekul, rezerv, růstových a jiných faktorů se předá jedinému vajíčku. Je možné i odstranění nevhodných genových kombinací?) i principy ovogeneze hmyzu (čmelák, včela). Z nich vyplývá, že počet vajíček kladených denně matkou je neobvykle vysoký, potřebuje proto značný přísun živin na množení a růst sesterských gametogonií (budoucích trofocytů) i samostatného ovocytu. Tyto živiny dodají matce ze svých žláz včely její suity.

Aby došlo k početné a rychlé produkci vajíček, je nutný zjednodušený přesun živin:

ze žaludku do hemolymfy matky („přímo“ stravitelné látky)

z hemolymfy (prostřednictvím folikulárních buněk) do trofocytů i samotného ovocytu

fůzí trofocytů s vajíčkem přechází mnoho cytoplasmy nutritivních buněk do vajíček přímo

Ontogeneze včely

Otázky:

Mohou dělnice ovlivňovat expresi vloh obsažených v DNA vajíčku nakladeném matkou?

Ano, např.: výživou mladé larvy zajistí vývoj v matku nebo dělnici, přičemž obě mají stejné geny! Jde o epigenetické působení látek ovlivňujících přepis DNA do funkčních proteinů nebo různých typů RNA. To se následně obrazí ve vývoji fenotypu (vzhled a funkce) larvy, kukly i dospělce (přepis DNA ovlivněn dvěma způsoby: metylací a ovlivňováním histonů).

Oplození vajíčka a vývoj zárodku:

splynutím vajíčka a jádra spermie vzniká nový organismus - zygota. Vaječná buňka odstraní histony spermie a nahradí je svými. Prvojádra se velmi přiblíží a nastane dělení zygoty. U včely se dělí mnohonásobně jádro uvnitř vajíčka. Dceřiná jádra se usadí na povrchu, směrem dovnitř buňky si zaberou úsek cytoplasmy, ohraničí se buněčnou membránou a vytvoří první epitel (blastoderm).

Epigenetické procesy: metylaci určitých úseků DNA nebo inaktivaci histonů provádějí proteiny ve funkci enzymů. Proteiny se do cytoplasmy dostaly při ovogenezi.

Další skupinou látek, která souvisí s přepisem a úpravou informace z DNA je microRNA. Krátké dvojřetězce bazí RNA (nazývané „sponky“), početně velké množství typů, u většiny eukaryot. Regulují nebo ovlivňují transkripci informace a tvorbu ostatních RNA (snRNA, introny, exony, mRNA), přepis informace na ribozómech včetně funkce proteinů, které v buňce vznikly. miRNA se nacházejí v buňkách i mimo buňky. Injikovány do hemocoelu švába se zakrátko nacházely i v buňkách mozku.

Je známo, že modulátory proteosyntézy se nacházejí v potravě, kterou krmičky předávají plodu (dělnic i matek). Dá se předpokládat, že látky regulující proteosyntézu (proteiny, miRNA a jiné) se s potravou (jako sekrety žláz) dostávají i do pohlavních orgánů matky. A tím do cytoplasmy vajíček.

Závěrem položil doc. Ptáček několik zásadních otázek:

Pokud složení krmné šťávy ovlivňuje složení cytoplasmy vajíček kladených matkou:

1. Může vyšší genetická variabilita působit příznivě jako zdroj výběru krmiček pro momentálně potřebné složení krmné šťávy předávané matce a tím zlepšit možnost správné reakce budoucích generací dělnic na působení patogenů? Včelstva s nepříbuznými dělnicemi by byla odolnější.

2. Mohou krmičky pečující o larvy mladých matek přidávat do mateří kašičky specifické biologicky aktivní látky, které by ovlivnily složení cytoplasmy (a možná i karyoplasmy) buněk budoucích matek, což může mít vliv na žádoucí projev fenotypu (odolnosti) budoucích dcer?

3. Mohou matky odchované ve včelstvu s geneticky nepříbuznými dělnicemi získat jiné žádoucí vlastnosti? Např. má smysl použít chovná včelstva vykazující určitý typ rezistence pro odchov mladých matek po matkách s jinými žádoucími vlastnostmi?

4. Je výhodné vytvářet záměrně chovná včelstva s nepříbuznými dělnicemi, avšak s žádoucími vlastnostmi (fenotypy)?

5. Stojí za to vytvořit v ČR laboratoř, která by byla schopna testovat míru příbuznosti dělnic ve včelstvech?

 

S. Dubná, Probiotické bakterie a včely

MVDr. Soňa Dubná, PhD. pracovala několik let ve výzkumu na Zemědělské universitě Praha a spolupracovala i s VÚVč, s.r.o., kde však nakonec pro svůj výzkum nenalezla podporu. Je také letorkou PSNV (https://www.n-vcelari.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=264&catid=67:vizitka&Itemid=114). Systematicky se věnuje výzkumu probiotik, tedy živých mikroorganismů, které, jsou-li aplikovány v adekvátním množství, mají příznivý účinek na zdraví lidí i zvířat, mohou přispívat k léčení některých nemocí nebo jim dokonce i předcházet.

Izolují se především z trávicího traktu a z výsledků výzkumu se zdá, že mají antagonistický účinek vůči patogenům, mají vliv na imunitní odpověď organismu a brání přemnožení patogenů etc.

Izolovála probiotické mikroorganismy i z trávicího traktu včel, z pylu a medu a byl u nich prokázán vysoký antagonistický účinek vůči původci MVP či zkamenění včelího plodu. V tomto smyslu objevila již 5 nových laktobacilů a snaží se výzkum dovést do stadia vyvinutí produktu, který ochrání včelstva před morem.

Dr. Dubná podala stručnou, avšak velice zajímavou zprávu o posledních výsledcích svého výzkumu, který mimochodem nyní probíhá v soukromé laboratoři (rozumějme: u ní doma ...), neboť v žádné oficiální instituci u nás momentálně nenachází (až do doby před několika dny) její výzkum institucionální podporu. (O této absurdní situaci psal ostatně před časem i týdeník Respekt.) Informovala též, že se jí podařilo izolovat z trávicího traktu včely nové druhy laktobacilů, (představila je i na fotkách z el. mikroskopu a jsou to fakt fešáci) a sdělila, že již má své objevy registrované a chráněné patentovou úložkou). Některé izobáty z trávicího traktu včel působí i na bakterie typu Listeria monocytogenes a Gardnerella vaginalis. Informovala též o srovnávacích testech výskytu laktobacilů a bifidobakterií při zimování včel na cukru a na medu, přičemž při zimování na medu byl jejich výskyt mnohem příznivější.

Mimochodem: dr. Dubná jako jediná zástupkyně našeho výzkumu přednášela na kongresu konaném v rámci letošní Apimondie v Buenos Aires. Delegace svazu a VÚVč, s.r.o. se tam presentovala pouze posterem, který předváděla již na minulé Apimondii, posterem o výskytu roztoče V.d. na našem území a srovnávacím výzkumem výnosu několika farem, který, jak sám jeho autor přiznal, neměl vzhledem k malému počtu údajů žádnou vypovídací hodnotu. To vše jako výsledky stejného grantu, v jehož rámci probíhal v minulosti i výzkum dr. Dubné, jenž však byl v tomto grantu jaksi „ukončen“. Bez komentáře ...

Za pozornost stojí také skutečnost, že dr. Dubné se podařilo rozrušit v laboratoři obal pylového zrna a „otevřít“ je. Pomocí mikrobů je fermentovala tak, jak to zatím umí (pardon, uměly ...) jen včely.

Opět se omlouvám, ale téma bylo pro mne velmi komplikované, jakkoli je zjevné, že v tomto punktu jsme byli svědky pro podporu dobrého zdravotního stavu včel velmi významných zjištění.

 

 

PANELOVÁ DISKUSE

V panelové diskusi vystoupili s dvěma presentacemi Ing. Pavel Holub a Mgr. Bronislav Gruna.

 

P. Holub, Roztoč Varroa destructor solitérní či sociální?

V.d. je solitér v rámci druhu, ve vztahu parazit - hostitel je sociální. Autor popsal velmi zajímavé pozorování. Při kontrole plodu nalezl 30 - 40 samiček V.d.v 1 buňce! A to nikoli jednou. Bylo to u silně napadeného včelstva, které v současné době již neexistuje. U něho byli roztoči s larvičkou. Dokumentoval fotografiemi, byť nepříliš kvalitními, neboť na tuto situaci nebyl jaksi připraven. Požádal přítomné o názory na tento jev. Sám předložil několik hypotéz: mohli se nějak „domluvit“? Existuje tu nějaký sociální vztah? Způsobila to nějaká signální látka? Pokud ano, pocházela z roztoče či z larvy? V každém případě jde o naprosto neobvyklou agregaci. Problém byl, že plodu tam moc nebylo ... Jak toto zkoumat? Jakou metodikou? Hmotnostní spektrometrie?

Tento jev v diskusi potvrdil a kvalitními a věru zajímavými fotografiemi dokumentoval další z účastníků, Kamil Kůla. Opět velký počet (20 a pod.) roztočů na dně buňky či buněk, buňky byly před zavíčkováním či dokonce prázdné. Samé samičky, tedy zjevně beze snahy po rozmnožování! Zdálo se, jako by jim larvy nechutnaly ... Žel, spad předtím nemonitorován ... Paradoxní je, že potom u těchto včelstev nebyl skoro žádný spad ... Zdá se, že dokumentace bude publikována v MV.

Doc. Ptáček upozornil v této souvislosti na rozdělování a spojování včelstev (opětné připojení s mladou matkou), kde podobné tendence pozoroval (všechna tato včelstva ale odešla na V.d.). Dostaly se k sobě nepříbuzné geny, došlo k mísení populací V.d. a k akceleraci vývoje roztoče - heterózní efekt ... Podobné to může být i u loupeží ...

B. Gruna připomněl souvislost se šlechtěním roztoče „díky“ naší současné oficiální metodice tlumení varroózy.

J. Danihlík připomněl další aspekt. V případě kol. Holuba se jednalo o silně napadená včelstva, takže V.d. neměl už prakticky kam jít ...

P. Holub rovněž ukázal zajímavý způsob využití keramických dlaždiček při nasazení KM. Namočené do 85% KM velmi dobře nasáknou (dlaždička 200 x 300 mm nasákne bez problémů 140 ml KM). Nasazeny pod víko a pod folii, odpar bezproblémový.

 

B. Gruna, Problém zvýšeného obsahu vody v medu v moderních nástavkových úlech

B. Gruna představil problém, který on sám jakožto producent medu považuje za velmi vážný pro budoucnost. Zejména v úlech Langstroth a Optimal se zasíťovaným dnem je markantní zvýšený výskyt vody v medu, je to stále častější jev, u něho v průměru cca o 1%, hodnoty byly však i 22% - 24%! Rozdíly jsou přirozeně podle povětrnostních podmínek, typu snůšky, stanoviště i včelstva. On sám nechce jít cestou vysoušení medu přístroji, nýbrž chce iniciovat diskusi o metodě, jež by tomuto jevu čelila bez přístrojů. Otázky např.: Je problém v zasíťovaném dnu? Pomohlo by uteplení? Či větší očka? Či způsob odběru plástů (např. odspodu)?

Provedl důkladné testy různých míst v úlech (různé nástavky, středové i okrajové plásty) i různých zón plástů pomocí refraktometru a v presentaci ukázal výsledky měření souvislosti výše obsahu vody a jednotlivých míst v úlu i zón plástu. Ukázalo se, že nejvíce vody v medu bylo v horním nástavku, v okrajových plástech na krajích plástů, někde dokonce med již v plástech kvasil! Přitom se jednalo o zralý a zavíčkovaný jarní med z akátu, přičemž test prováděl v srpnu ...

Požádal tedy přítomné o spolupráci na řešení tohoto problému a položil několik otázek na úvod:

Jsou vosková víčka medných plástů parotěsná?

Co je příčinou vyšší vlhkosti medu v moderních nástavkových úlech?

Co je příčinou rozdílů mezi stanovišti a včelstvy?

Jak technologicky řešit tuto situaci?

 

Prohlídka Mendelova musea a Mendelova včelína

Závěrečnou prohlídku legendárního Mendelova včelína vedl Doc. Ptáček, jenž se o tamní včelstva stará. Představil všechny na včelíně zastoupené typy úlů a charakterizoval práci v nich i stav jednotlivých včelstev, zejména v souvislosti s úrovní napadení roztočem V.d.

Na plánovanou prohlídku Mendelova musea již z časových důvodů nedošlo.

 

Program konference byl skvěle zvolen a sestaven: jednak přinesl přednášky, které poskytly úvodní informace co teoretický základ problematiky, jednak i pro mne jakožto laika s odlišným školením poskytla konference solidní přehled o stavu problematiky ve světě a o jejím vývoji. A také vystrčila poněkud růžky dopředu, protože už i naznačila možné cestičky, kudy by se dalo jít.

Pro mne to byla velice přínosná a poučná akce a navíc moc fajn lidské setkání se spřízněnými dušemi, s kolegy a kolegyněmi podobně smýšlejícími. Abych to lapidárně charakterizoval: dobilo mi to podstatně už poněkud vybité baterky. Vřelý dík všem, kteří se na jejím uspořádání i na průběhu podíleli.

Poděkovat bych chtěl také přednášejícím a Ing. Ivanu Černému za cenné doplňky a připomínky k tomuto textu.

Pro potřeby Včelařského spolku pro Dobřichovice a okolí, MSVV a PSNV zapsal J. Matl