Terénní kurs varroamonitoringu, Ledeč n. Sázavou - Háje, 9. 7. 2011

TERÉNNÍ KURS VARROAMONITORINGU - LEDEČ n. SÁZAVOU, 9. 7. 2011.

Je sobota 9. července a my projíždíme Ledčí n. Sázavou a míříme k poněkud stranou u lesa stojící budově Ústavu sociální péče. Je nádherný den, sluníčko, magicky modrá obloha, čistá jako právě vymetený krb ... Už první naše kroky po pevné zemi provází bzukot včel. Není divu! Vždyť úly jsou hned za rohem a u nich velmi rušno ... V táborové jídelně bývalého rekreačního střediska MNO (jeho historie je popsána na adrese www.nemledec.cz – O nás – Historie - pozn. J.M.). už nás vítají pořadatelé ... Zapisujeme se, platíme vstupní poplatek, dostáváme poukázku na oběd a plni zvědavosti usedáme. Dovolte, abych se s Vámi podělil o to, co jsme na kursu měli možnost vidět a slyšet.

Terénní kurs varroamonitoringu v Ledči nad Sázavou pořádali společně Pracovní společnost nástavkových včelařů (PSNV-CZ, o.s), ČSV, o.s. (tedy konkrétně ZO Ledeč nad Sázavou) a Ústav sociální péče Ledeč nad Sázavou - Háj, kde 5 schopných chovanců již od roku 2008 včelaří (6 včelstev v úlech s varroadny – vše vlastní výroba chovanců) pod vedením instruktora ÚSP př. Josefa Chmela, který je zároveň včelařským důvěrníkem.

Kurs vedl MVDr. Zdeněk Klíma, předseda PSNV-CZ, o.s, za přispění Ing. Lukáše Rytiny a pořadatele Karla Mišoně. K jeho zdárnému průběhu vydatně ovšem přispěla i užitečná pomoc řady dalších členů místní ZO. Chutný oběd připravily kuchařky v nemocniční kuchyni. Nemocnice – léčebna dlouhodobě nemocných navazuje na aerál ÚSP.

Ve stručném úvodním slovu připomněl za pořadatele př. Karel Mišoň jméno prvního předsedy PSNV Jindřicha Boháče, který v Ledči přednášel v roce 1986, i jeho obtíže s prosazováním nástavkových úlů. Problém provázel i vznik internetové databáze Varroamonitorig system (VMS), který svého času někteří nazývali „výplod počítačových fanatiků“. Uvedl též, že pro něj osobně (a nejen pro něj ...) znamenala významný přelom přednáška Amerického šlechtitele včel na varroatoleranci Johna Kefusse na mezinárodní konferenci Trendy a nové přístupy ve včelařství, která se konala v listopadu 2010 v Praze - Hájích v Komunitním centru Matky Terezy a byla uspořádána PSNV u příležitosti 10. výročí jejího založení.

Dr. Klíma, profesí veterinář a specialista na včelí nemoci, jenž přednáší na brněnské Veterinární a farmaceutické universitě, v brilantním, takřka čtyřhodinovém výkladu (pro 41 posluchaček a posluchačů), vyložil a na praktických ukázkách dokumentoval, že je možné včelařit s varroózou i bez masivního nasazení syntetických akaricidů. Umožní to ovšem jen aktivní zapojení včelařů do monitoringu, aby každý včelař znal nákazovou situaci včelstev svých i včelstev v nejbližším okolí. Informovaný a problematiky znalý včelař (což předpokládá přirozeně intensivní studium a přijetí vlastní odpovědnosti za svá včelstva) by měl pak být schopen podle daného stavu napadení svých včelstev adekvátně reagovat.

Současnost

Současný stav má ovšem podle něho daleko do ideálu. Po masivních úhynech z přelomu let 2007/2008 nedošlo k žádné změně oficiální metodiky ošetřování včelstev, jakkoli mechanismus těchto úhynů (který známe!) byl výrazným varováním. Statistiky ovšem i dále zaznamenávají zřetelný nárůst populace roztoče Varroa destructor (V.d.). Dokazují to jasně data z VMS. Čekáme tedy na další masivní úhyny? ... V této situaci je třeba si uvědomit, že cyklus, v němž se roztoč periodicky přemnožuje, je cca 4 - 5 let ...

Dnes je situace taková, že na části území je stav vcelku uspokojivý, dokonce až tak dobrý, že by v podstatě nebylo třeba nasazovat chemické ošetření. Jsou také lokality, v nichž se včelstva ani včelaři ještě z masivních úhynů nevzpamatovali a populace roztočů je tam velmi nízká. Jsou ale u nás také území, kde je evidentní, že populace V.d. výrazně narůstá, přičemž je zjevná i vznikající rezistence roztoče na syntetické akaricidy (např. na jižní Moravě). (Vznikající rezistenci uznávají v několika článcích ve Včelařství č. 7/2011 i ředitel VÚVč Ing. Kamler a další zastánci oficiální metodiky, aniž by ovšem připustili, že by tato metodika narážela na jakékoliv problémy - pozn. J.M.)

Dr. Klíma shrnul vývoj metodiky: když nastala roztočová kalamita v 80. letech minulého století, bylo zavedeno povinné vyšetření zimní měli, původně ke zjištění ohnisek napadení. Vše se tehdy odehrávalo velmi rychle, v podstatě nebyl čas dlouhodobě ověřovat kandidátní účinné látky, bylo třeba najít rychle prostředky, které invazi parazita zastaví či omezí. Po původních drastických krocích, spočívajících v likvidaci napadených včelstev, byly vyvinuty léčivé přípravky. K tomu byly použity látky, které se již delší dobu používaly při tlumení parazitóz zejména skotu a prasat, či při ochraně rostlin. Od té doby však nic nového nepřišlo, zůstává stále vyšetření zimní měli, problematické však je, že se užívá v době, kdy se včelám už nepomůže. Získáme jím vlastně jen rámcový údaj o tom, kolik roztočů přežilo podzimní ošetření. Pro průběh roku má však prakticky nulový význam. Žádné ošetření není stoprocentní. Máme sice jistou křivku vývoje populace V.d., problémem však je, že vzorky reprezentují průměr stanoviště, nikoliv jednotlivá včelstva. Navíc byla tato metodika uzpůsobena pro dvouprostorové úly a pro systém zimování v jednom nástavku. Současné zimování v nástavkových úlech a ve více nástavcích přináší řadu dalších problémů, protože roztoči se zachycují na díle a na loučkách v úlovém prostoru a na podložce je nenajdeme. Výsledky tak jsou velice zkreslené.

Garantem metodiky je Výzkumný ústa včelařský, s.r.o, což je společnost ve vlastnictví několika subjektů, z nichž jedním je i ČSV. Tento ústav je ale zároveň monopolním výrobcem léčiv a zároveň referenční laboratoří pro nákazy a metody léčení. Což představuje střet zájmů, jaký by v jiných vyspělých zemích byl sotva možný.

Krize systému, úhyny

V letech 2006 - 2007 byly extrémně teplé zimy. Včelstva plodovala i v zimě, vedlo to k postupnému nárůstu populace V.d. V r. 2007 se vše dálo jaksi v časovém předstihu, takže kdo svá včelstva neošetřil včas (což bylo ale tehdy cca o měsíc dříve než obvykle!), již jim nedokázal pomoci. Celý tento systém je totiž úspěšný jen tehdy, je-li klimaticky normální rok a je-li ve včelstvech normální rozvoj plodové křivky. Vývoj V.d. má oproti plodové křivce poněkud zpoždění. Kritická je doba, v níž se líhne plod tzv. dlouhověké generace. Pokud je ona poškozena roztočem, žádné podzimní ošetření ji už nezachrání. V normálních podmínkách vše probíhá tak, že včelař vytočí med a nasadí Gabon, což je pro ochranu dlouhověké generace včel podstatné. Jenže v r. 2007 se populační křivky posunuly a problém nastal mnohem dříve ...

Po úhynu bylo další rok v měli velice málo roztočů, následně to bylo oficiálně interpretováno tak, že všichni „léčili“ tak, jak měli. Paradoxně v roce 2008 bylo sice nejméně roztočů, ale také současně nejvyšší spotřeba léčiv ...

V r. 2010 již byl zaznamenám nárůst populace roztoče, přičemž všichni podle oficiálních údajů stále „léčí“, jak mají ...

Tyto zkušenosti vedly některé včelaře k úvahám, jak celý systém přehodnotit. Dosud fungoval pod heslem Celý rok proti varroáze. Navrhují nyní jiné schéma pod heslem: Celý rok s varroózou. (Terminologická otázka je v této chvíli druhořadá, nicméně dr. Klíma vysvětlil, že parazitózy mají standardně koncovku -óza (z řeckého -osis), proto používá podobu varroóza - pozn. J.M.) Podstata podle něho spočívá v tom, že představa, že pomocí „léčiv“ vyhubíme 100% roztočů, je iluzorní. Roztoč je tu a my bychom se měli naučit včelařit s ním a vést svá včelstva tak, aby dokázala i za této situace přežít. A nejen to: aby si postupně dokázala vyvinout mechanismy, jak se s roztočem vypořádat. Aby byl v podstatě nastolen jakýsi rovnovážný stav ve vztahu hostitel - parazit ...

Základ současné oficiální metodiky spočívá ve vyšetření zimní měli, podle jeho výsledků pak eventuálně následuje nátěr plodu s fumigací na jaře. Z hlediska kontaminace vosku je to dle přednášejícího to nejhorší možné řešení. Zejména je-li účinnou látkou v léčivech tau-fluvalinát, jenž zanechává residua ve vosku. Vosk z víček totiž včely recyklují! Po 15. dubnu je pak možno aplikovat jen Formidol. Po vytočení medu Gabon, nastupují tedy syntetické pyrethroidy - acrinathrin a tau-fluvalinát. Na ty však vzniká postupně křížová rezistence (při vzniku rezistence k jedné z těchto látek jsou samičky roztoče rezistentní i vůči látce druhé). Z hlediska kontaminace vosku i roztočů je lepší Gabon PA-92 s účinnou látkou acrinathrin, které je v aplikačních proužcích velmi malé množství. Je však třeba jej aplikovat v souladu s návodem, jinak je jeho účinnost snížena, přičemž v takovém případě nižší dávky účinné látky významně přispívají právě ke vzniku resistence. Na podzim je pak možno zaklíckovat matku a snížit plodování, vyřezávat trubčí plod, čímž je také možno snížit počet roztočů. V závěru podzimu pak přichází čas fumigace, při níž se používá účinná látka amitraz nebo tau-fluvalinát.

Negativa jsou tedy zřetelná: zvolna vzniká resistentní populace roztoče. Např. na již zmíněné jižní Moravě jsou oblasti, kde má Gabon účinnost pouhých 30%. Dochází také ke kontaminaci včelích produktů. To negativně ovlivňuje imunitní systém včelího plodu, což má pak za následek menší odolnost včel, především plodu, a vyšší náchylnost k propuknutí viróz, eventuálně moru etc. K tomu je třeba připočíst i skutečnost, že i pro člověka je zacházení s „léčivy“ obsahujícími nebezpečné chemikálie rizikové. Je třeba důsledně zachovávat bezpečnostní opatření, protože tyto látky jsou při kontaktu s pokožkou nebo při vdechnutí schopny velmi rychle přecházet do organismu.

Jak jsou na tom jinde v sousedství

Dr. Klíma též charakterizoval situaci v okolních zemích. Jak jsou tedy na tom? Naše propaganda, již slýcháme často z oficiálních míst, hodně zdůrazňuje, že „svět“ oceňuje naši organizovanost a jednotnou metodiku. Je však skutečností, že v řadě okolních zemí už syntetické pyrethroidy přestali používat (ostatně i u náš je užití acrinathrinu, jenž není v EU registrován, jen podmínečné, a to díky tomu, že je u nás oficiálně vyhlášeno klinické hodnocení, jehož monitorem byl stanoven VÚVč,s.r.o. - viz Včelařství 7/2011 - příloha, s. 3 - pozn. J.M.). Nicméně za situace, kdy začíná klesat účinnost látek užívaných na ošetření, nastávají problémy. Důsledkem klesající účinnosti je snaha zvyšovat dávky léčiv, přičemž se už po léta používají stále stejné účinné látky (rezistence ...), které se navíc kumulují ve vosku, což má negativní vliv na imunitní systém včelího plodu. To nejsou vůbec dobré zprávy ...

Pokud jde o amitraz, jeho účinnost lze zjistit jen s obtížemi, pokud už je u samiček roztočů vyvinuta alespoň částečná rezistence vůči syntetickým pyrethroidům, které se v křížových testech používají.

Shrnutí

Hodnotíme-li tedy naši oficiální metodiku, můžeme ji charakterizovat tak, že vlastně soutěžíme o vyšlechtění nejodolnějšího roztoče na světě, jehož metabolismus se dokáže pružně přizpůsobovat daným podmínkám, takže pozvolnou selekcí pomocí léčiv vznikají velice odolní jedinci. Řešíme tedy stále roztoče, ale neřešíme včely! Logicky se pak nabízí otázka, zda není lepší přestat šlechtit roztoče a začít šlechtit včely?

Jak dál?

Druhá část kursu tedy nutně měla logické téma: jak za této situace dál?

Možné je samozřejmě vyvíjet další nové akaricidy. To však je cesta velice sporná. Ostatně po vrcholu těchto snah, který nastal v Evropě cca před 10 lety, se nyní jeví tato metoda jako neperspektivní. I v zahraničí je registrována nízká účinnost akaricidů, navíc existuje silný společenský tlak na nepoužívání chemie ze strany konsumentů včelích produktů.

Je tedy potřeba přemýšlet o jiných metodikách a poskytnout včelařům čas, aby si je mohli osvojit. Protože včely samy jsou schopny vyvinout aktivitu v boji s parazitem, je velká šance jít touto cestou a začít včely šlechtit. Dále je možné využít alternativních prostředků, jakými jsou organické kyseliny a éterické oleje: kyselina mravenčí (v různých formách odpařovačů), thymol (má už u nás registraci, viz Včelařství 7/2011 - příloha s. 3 - a www.uskvbl.cz - část Registrace ... pozn. J.M.), kyseliny mléčná (pokropení, zejména u oddělků) a šťavelová (není-li plod). Pokud jde o kyselinu mravenčí, registrován je u nás pouze Formidol, vyvinutý původně pro dvouprostorové úly. Koncentrace kyseliny 85% v něm je ovšem pro včely při letním ošetření problematická. Je to vlastně léčba šokem ... Mnohem lepší je použít 65% kyselinu, jež má i podle výsledků pokusů, které sám autor přednášky a jeho kolegové na brněnské Mendelově universitě provedli v posledních několika letech, účinky srovnatelné s účinky chemických preparátů (srv. např.: Z. Klíma, Terapeutický efekt odpařovacích systémů kyseliny mravenčí při léčbě varroózy včel, in: Moderní včelař (MV) 2/2010, s. VIII-X; A Přidal, Kyselina mravenčí a varroóza včely medonosné, in: MV 1/2011, s. 18-20; A. Přidal, J. Svoboda, Kyselina mravenčí aplikovaná metodou MITEGONE^TM - dílčí výsledky, in: MV 1/2011, s. 21-25; A. Přidal, J. Svoboda, Kyselina mravenčí aplikovaná metodou MITEGONE ^TM významně snižuje početnost roztočů ve včelstvu, in: MV 2/2011, s. 56-59 - pozn. J.M).

Kyselina mravenčí má řadu výhod: nezanechává residua ve vosku, roztoč si na ni nedokáže vytvořit rezistenci, lehce degraduje, pokud se dostane do včelích produktů. 65% je koncentrace, která se při správné aplikaci dobře odpařuje, přičemž zabije roztoče, ale nepoškodí významně včely. Kyselina proniká i pod víčka, takže může zasáhnout i roztoče vyvíjející se na plodu (část samiček se sice vylíhne, ale jsou poškozené a neplodné). Kromě toho má i účinky na jiné nemoci včel (zvápenatění, nosematóza). Ovšem pro včely jsou i organické kyseliny samozřejmě zátěží. Rovněž důležité mikroklima úlu je jejím užitím narušeno.

Ošetření kyselinou je také obtížnější, vyžaduje jisté nároky jak na zvládnutí metody ošetření, tak na práci s tímto materiálem. Pokud má být kyselina účinná, je třeba, aby byla nad plodovým hnízdem. Páry kyseliny jsou těžší než vzduch a klesají dolů. (Pokud např. desku Formidolu dáme do podmetu, má ošetření prakticky nulový účinek, včely páry bez problémů z úlu odvětrají.) Kyselinu je tedy třeba umístit co nejblíže k plodovému hnízdu, ale ne tak, aby  poškodila plod a larvičky. S použitím je tak nutné získat vlastní zkušenosti.

Můžeme použít různé formy: konkrétně dlouhodobé odpařovače typu Nassenheider, MiteGone nebo t.zv. Liebigův odpařovač. Můžeme také užít tzv. „houbičky“, tedy kuchyňské utěrky napuštěné kyselinou.

Dlouhodobý odpařovač Nassenheider nemá u nás oficiální registraci. Používá se zejména v okolních německy mluvících zemích (Německo, Rakousko, Švýcarsko). Funguje na principu odpařování kyseliny ze zásobníku skrze knot z buničiny. Odpar můžeme ovlivnit jednak množstvím kyseliny v zásobníku (max. 180 ml), jednak volbou velikosti knotu (standardně jsou dodávány dvě velikosti). Používají se 1 - 2 na včelstvo, tedy 180 - 360 ml. Při jeho nasazení je třeba manipulovat s rámky (vyndat jeden rámek), což je považováno za nevýhodu. Jinak ale jsou s ním zkušenosti vcelku dobré, je jen třeba dbát na adekvátní užití. Je dobré dát jej vedle plodu, ale mezi odpařovačem a plodem by měl být ještě jeden plást. V Čechách se dává i 1 odpařovač nad plod. Při aplikaci je třeba zavřít očka. Lepší je teplota kolem 20 stupňů, pokud je však extrémní teplo, je to pro včely značná zátěž. Je-li teplo, je možno ponechat hlavní česné nezúžené. Na jaře je pak dobré česno zúžit. Zasíťované dno je třeba zavřít a vložit monitorovací podložku.

MiteGone také u nás nemá oficiální registraci. Za jeho vznik vděčíme Čechovi žijícímu a včelařícímu v Kanadě Billu Ruzickovi (Růžičkovi), jenž použil fenolitickou pěnu napuštěnou kyselinou mravenčí. Jde o 2 nebo 3 poloviny destiček po 120 ml, které se zavěsí na rámek při stěnu úlu v nástavku, kde je plod (tam jsou podmínky pro nejvíce rovnoměrný odpar kyseliny). Někdy se aplikuje, stejně jako Nassenheider, do nástavku nad plod.

Tzv. houbičky jsou utěrky vyráběné pro kuchyňské účely (osvědčila se zn. Spontex - varianta Natur - před použitím je dobré vyprat je v teplé vodě, aby se odstranily přísady, jimiž jsou napuštěny). Vyrobeny jsou z celulózy nebo viskózy. Užívají se v okolí v Rakousku a ve Švýcarsku. Používá se opět koncentrace kyseliny 65%. Dávka je většinou 60 ml (pro větší včelstva 80 ml, lze dát ale i dávku menší), nakape se na houbičku a ta se položí na rámky nad plod, lépe s mezerou 1 nízkého nástavku. V systému vysokých nástavků je možno ji dát i mezi nástavky. Ošetření trvá kratší dobu, za 2 dny se kyselina odpaří a je nutno vše opakovat. Dobré je utěsnit víko (např. folií).

Podstatné je znát stav napadení včelstev. Klíčovým obdobím jsou měsíce červen - polovina září. Dobré je mít tzv. varroa dna s podložkou, k níž nemohou včely. Podložky s dvojí vrstvou zasíťování jsou pracné a neefektivní. Přitom je nanejvýš třeba, aby náš monitoring byl spolehlivý, aby nám poskytl relevantní údaje o tom, jak na tom naše včelstva jsou. To také znamená zamezit mravencům v přístupu na podložku. Mravenci mohou vynést až 50 roztočů denně, což je množství, které může monitoring naprosto znevěrohodnit a včelař je pak nemile překvapen ... Velice se osvědčily tzv. Formistopy (patentovaný vzor Ing. Květoslava Čermáka), či jejich varianty.

Další variantou je cesta šlechtění včel na tzv. varroatoleranci, tedy na stav, kdy včelstvo bude schopno s parazitem žít, aniž by bylo vážně poškozeno. Varroatolerance je cíl, ale cesta k němu bude dlouhá a bude třeba mnoha postupných kroků. I při zmenšení počtu ošetření jsou některá včelstva schopna se se situací vyrovnat. Na místě je tedy otázka, proč se tak děje? Omezení terapie nepochybně včelstvu přinese větší selekční tlak, včely tak získají důvod samy s tím něco dělat. Tak postupovali a postupují někteří šlechtitelé v zahraničí tam, kde je menší hustota zavčelení a kde bylo možno vytvořit v podstatě izolované testační stanice (v izolovaných lokalitách, na ostrovech a pod.). Formou tzv. Bond testů (J. Kefuss) se vytvořil selekční tlak, v němž přežila jen ta nejsilnější včelstva. Znamenalo to vysoké úhyny (např. J. Kefussovi z původních 6000 včelstev uhynuly 4000), ale ta přeživší včelstva se stala základem pro další šlechtění. (Někdy přežila i slabá včelstva, která málo plodovala, to však nebylo díky genům souvisícím s varroatolerancí.) Vzhledem k hustotě zavčelení a k uzákoněné metodice tento postup samozřejmě u nás není množný. Přesto ale některé fáze tohoto procesu zřejmě jaksi nechtěně probíhají, zejména v oblastech s vyšším zamořením, jenom o tom většinou včelaři, kteří se svým včelstvům patřičně nevěnují, ani nevědí ...

V teoretické rovině je třeba dojít ke kompromisu a snažit se vyšlechtit včely s rozumnou mírou bodavosti, se solidními výnosy medu a určitými znaky varroatolerance. Jednou ze zemí, kde byl zaznamenán znatelný pokrok, je Německo.

U nás však systematická šlechtitelská práce prakticky (až na výjimky) neexistuje, přičemž naprostá většina chovatelů pouze rozchovává importovaný materiál. Původní tmavá včela byla postupně po 2. světové válce převáděna na kraňku. Výsledkem křížení několika populací byla bastardizace, rojivost, bodavost, špatné sezení na plástech, nízké výnosy, celkový rozpad kvality. Od 60. a 70. let minulého století pak byla systematicky zaváděna kraňka ze Slovinska a Rakouska. Alpské ekotypy kraňky Singer a Troiseck, Havlín se ukazují jako poměrně varroasensitivní.

Začalo se šlechtit na vysoké medné výnosy, vytvářela se nepřirozeně velká včelstva s přílišným množstvím plodu, ale s malou vitalitou, což se dnes jeví jako slepá cesta.

Možným řešením je spíše orientovat se na menší včelstva s dobrým výnosem medu, která nemusí sníženou vitalitu a krátkověkost včel dohánět nadměrným plodováním. Jsou pak vitálnější a jejich zdravotní stav je lepší. Oficiální orgány i výrobci léčiv však zatím o změnu strategie neprojevují zájem. Pro změnu bude třeba iniciovat jednání se státní správou. Protože však chemie jednou přestane fungovat, je třeba se připravit. Řešme proto včely, ne roztoče ...

Otázka nyní stojí tak, že je třeba vypracovat metodiku, jak celý systém rozšířit mezi včelaře. Prostý nákup prošlechtěných matek a jejich prodej do jiného prostředí není řešením. Je známo, že již při 1. volném páření se ztrácí účinnost některých vyšlechtěných znaků. Lokální podmínky vykazují značné rozdíly. I roztoči mají, jak se zdá, lokální odlišnosti. Možným řešením jsou však lokální - regionální chovy, které nám dají možnost, abychom sami a lokálně ovlivnili genetiku. Je možno pak provádět lokální selekci, časté a rychlé vzájemné výměny matek, což umožní rychlé testování - třeba i v rámci jednotlivých spolků. Lepší než kupovat matky z různých zdrojů je zapojit se do programu. Cesta vede také přes trubce. Čím víc kvalitních trubců bude v okolí, tím lépe. Bude to mnohem pracnější, ale je to cesta pro budoucnost. Začít šlechtit včely ovšem neznamená přestat léčit, jak někdy namítají odpůrci. Jde o nalezení funkčního kompromisu a o znovunalezení rovnováhy s přírodou ...

Problematika tlumení varroózy úzce souvisí také s problematikou zdravotního stavu včelstev. Další možností, jak zvýšit jejich odolnost, je totiž posílení jejich vitality. Zde se v debatách znovu otevírá otázka přirozeného vedení včelstev, zimování na medu (obsahuje na rozdíl od cukerného roztoku pro včely tolik důležité enzymy, vitaminy a zejména minerály), volné stavby. Naše jednostranné zaměření na výši medného výnosu je z tohoto hlediska povýtce problematické.

Vše je pak samozřejmě podmíněno znalostí zdravotního stavu včelstev, což klade na včelaře značné nároky jednak kvůli k tomu účelu nezbytným úkonům, jednak kvůli nutnosti orientovat se v problematice, vzdělávat se v ní, studovat.

Základním principem šlechtění na varroatoleranci je varroa sensitivní hygiena (VSH).

Jednou z dalších schopností je grooming, kdy se včely samy nebo navzájem snaží zbavit roztočů. Dříve byl považován za základní projev, dnes jej chápeme spíše jako doprovodný jev. Podstatou VSH je takové chování, kdy včely uplatní svoji schopnost najít poškozený a napadený plod a přerušit tak vývojový cyklus roztoče. Odvíčkovávají buňky s napadeným plodem a ten odstraňují. Vznikne tak mezerovitý plod, takže zde musíme subtilně odlišovat od jiných defektů plodu a chorob, které se takto rovněž projevují ... Je pravděpodobné, že samičky roztoče (nebo sama napadená kukla) vydávají chemický signál, který se včely naučí vnímat. Pozná se to na buňkách, které včely ještě nestačily vyklidit. Pinzetou s úzkou špičkou vyndáme kuklu a můžeme na ní vidět samičku roztoče i její dcery. Pokud se jim podaří uniknout, zůstává po nich stopa v podobě jejich výkalů, které jsou dole na stěně buňky (výkaly larvy či kukly jsou dole uprostřed).

Také klasické hygienické chování včel je velice důležité z mnoha důvodů. Je prokázána jeho úzká souvislost s nákazami plodu (zvápenatění a pod.). Prokázalo se dokonce, že včely s výborným hygienickým chováním je těžké nakazit morem ... VSH však s tímto chováním úplně přímo nesouvisí. Můžeme (a měli bychom!) je však testovat, zejména u matek, od nichž chceme dále rozchovávat. Můžeme použít standardní pin test (usmrcení 100 kukel na plodovém plástu jehlou za pomoci přesné šablony (byla součástí letního čísla časopisu Moderní včelař a bude k dostání i samostatně), zmražení téhož počtu buněk vyříznutých z plástu a vrácených včelám k vyčištění, či usmrcení kukel tekutým dusíkem). Procento vyčištění napadených kukel se počítá po 12, 24 a 36 hodinách. Špičkový výsledek je 100% do 12 hodin (buňky vyčištěné až na dno), průměrný je 100% za 24 hodin. Pokud včely vyčistí buňky za 36 hodin, je to ještě přijatelné, pokud buňky nevyčistí ani za tuto dobu, je třeba je brakovat a vyřadit z chovu.

Pokud problematiku shrneme, jsou v současné situaci důležité tyto základní principy:

1. neléčit naslepo, nýbrž jen tehdy, je-li to nutné (kys. mravenčí může nahradit Gabon)

2. provádět důsledný a spolehlivý monitoring

3. provádět zootechnická opatření, jako je např. tvorba oddělků (sníží se infekční tlak a zároveň se provede protirojové opatření).

Dr. Klíma také uvedl příklad svých pokusných včelstev, na nichž učí své studenty. Při extrémně vysokém napadení (přirozený denní spad nad 50 samiček V.d. v červnu) včelstvo zbavil plodu, přemetl na souše, zakrmil a poté ošetřil kyselinou mravenčí a včelstvo s minimálním počtem samiček v pořádku vyzimovalo. Takto lze včelstva včas zachránit. Bez pomoci by byla již v době podletního ošetření velmi významně poškozena.

Dále je třeba zajišťovat pravidelnou obměnu díla, znát stav svých včelstev a počítat s rozvojem plodové křivky i s dynamikou vývoje V.d. Pokud se v některém včelstvu roztoči přemnoží, hrozí vznik t.zv. domino-efektu, kdy padnou i včelstva, která by za normálních podmínek určité napadení ustála.

Jestliže během roku dává roztoč přednost včelám, které se pohybují okolo plodu, pak při silném napadení, kdy je již těchto včel málo, se roztoč koncentruje na létavky, ale také na trubce, které včelstva v podletí vyženou a ti se vžebrají jinam i se svými roztoči ... K tomu se pak přidají virózy a proces se nekontrolovaně rozběhne.

V této souvislosti dr. Klíma též presentoval svůj návrh na t.zv. třetinový systém, rozdělení včelstev na stanovišti na třetiny: 1/3 oddělky, 1/3 včelstva v 1. roce matky, 1/3 včelstva ve 2. roce matky (podrobněji srv. např: Z. Klíma, Vhodnou zootechnikou bez ošetřování syntetickými přípravky aneb třetinový systém, in: Moderní včelař 2/2011, s. 44-46 - pozn. J.M.).

... a praxe ...

V praktické části kursu došlo pak na předvedení smyvu a na praktickou ukázku pin testu na plodovém plástu u včelstev, která chovají pacienti Ústavu sociální péče.

Kurs přinesl špičkovým odborníkem presentovaný ucelený pohled na problematiku varroózy u nás i v okolních zemích i podnětné a promyšlené návrhy, jak by se mohlo v budoucnu postupovat. A kromě toho mnoho velice zajímavých dílčích poznatků. Byl sice orientován spíše na včelaře, kteří již základy problematiky zvládli, přesto jistě přinesl cenné informace i těm účastníkům, kteří se zatím v problematice orientují méně a teprve se s ní seznamují.

Pro řadu účastníků byly cenné i ukázky některých zlepšováků, které předvedli členové místní ZO (pastovadlo na med, čtyřcestný výkluz etc.). Kurs byl zároveň pro účastníky vítanou příležitostí k debatám o včelách a k výměně poznatků a zkušeností. Ku podivu však nedošlo na oblíbená témata, jakými jsou úlová otázka a rámkové míry ... Ocenit je rozhodně třeba perfektní přípravu kursu a jeho výbornou organizaci. A také přátelskou a pohodovou atmosféru, která z něho učinila zážitek, jenž se trvale zakutá do paměti ...

Pro potřeby ZO ČSV Dobřichovice a PSNV

Jiří Matl, Dobřichovice

P. S. č. 1: Při uvítání nám K. Mišoň také ukázal publikaci, kterou jejich spolek připravil ke svému stoletému výročí. Tedy když píšu „jejich spolek“, myslím tím pár tahounů, kteří si tuhle publikaci vzali za svou a naložili si toto nelehké břemeno na svá záda a prakticky v rámci jednoho roku dotáhli do finální podoby, což už samo o sobě zasluhuje obdiv. Stejně tak obdiv zasluhuje i sama publikace, skvělá to kombinace zajímavých textů a ještě zajímavějších fotografií, včetně snímků historických, které dali dohromady pamětníci. Informaci o ní přinesl také Moderní včelař č. 6 z r. 2008.

P. S.: č. 2: O kursu si také můžete přečíst na webu ledečských včelařů na adrese: https://vcelari.ledecns.cz/index.php. Tam lze též shlédnout v bohaté fotogalerii obrázky z kursu. Zprávu o akci z pera K. Mišoně uveřejnil také Ledečský zpravodaj ve svém srpnovém čísle na s. 9 (v září by měl být k dispozici i na webu města Ledeč n. Sázavou (https://www.ledecns.cz/cs/informacni-centrum/ledecsky-zpravodaj).

P. S. č. 3: Velmi děkuji dr. Klímovi a K. Mišoňovi za cenné podněty a připomínky k tomuto textu.