R. Stonjek, Metoda LBV jako výhodné protirojové opatření

Metoda LBV jako výhodné protirojové opatření.

Patřím mezi menšinu včelařů, kteří od včel očekávají finanční přínos vzniklý výhodným prodejem medu. Dokonce od nich očekávám, že mě v důchodu, který je nedaleko, budou živit. Musím se tedy snažit, aby výnos byl co nejvyšší navzdory tomu, že včelařím pouze v průměrných podmínkách. Aby to tak fungovalo, musím dodržet několik důležitých zásad:

1) Výborný zdravotní stav včelstev navzdory nepříznivým letům, jako byly roky 2006 a 2007.

2) Záleží na typu úlu a zootechnice chovu. Oboje spolu velmi souvisí. Na základě pokusů, kdy jsem porovnával výnosy v několika náhodně vybraných úlech, jsem se rozhodl pro včelaření v Dadantu vlastní konstrukce. V plodišti 11 rámků 39 x 35, v mednících 11 plástů 39 x 17. Pro objektivitu musím říct, že úly z masivu jsem po prvním roce vyřadil, a proto o včelaření v nich moc nevím.

3) Chov matek co nejvyšší kvality. Co dodat? Bez něj opravdu výnosy nejsou vysoké.

4) Protirojová prevence.

V posledních pěti letech jsme byli svědky publikace dvou nových metod, jak zatočit s rojením. První vyšla v časopisu Včelařství - zkratkovitě nazvaná LBV - a je o zvýšeném chovu trubců, druhá vyšla v Moderním včelaři - od Walta Wrighta - a zkráceně je nazývána zebrování. Tak proč to nevyzkoušet!

Proč jsem se rozhodl zabývat se metodou LBV:

a) Když popis metody LBV poprvé ve Včelařství vyšel, nijak mě neoslovil. Přesto jsem prostudoval poznámky z prvních let včelaření v Dadantech a zjistil jsem, že nejlepší včelstva měla vždy v podstaveném polomedníku pod plodištěm (metodika Ing. Řeháčka) postavené a zakladené trubčí plásty - a ta zřejmě odrojená nic ...

b) V době zkoušení LBV se nedařil chov matek, spíše to byla katastrofa. Nic se nedařilo. Druhým rokem, když jsem v plemenných a dochovných včelstvech přestal používat stavební rámky, stav se vrátil k normálu.

c) Vzdělání autorů, jejich pracoviště a pověst. Také to, že nám tuto metodu nenabízejí jako objev století, ale skromně nás vybízejí k vyzkoušení a chtějí informaci o výsledcích. Nedá se také zapřít fakt, že existuje již spousta spokojených včelařů, ale také kritiků, kteří mají společné to, že ví, proč to nejde, a to bez jakéhokoliv vyzkoušení.

Co tedy uvedení autoři včelařům slibují:

- nerojivost hodně se blížící 100%

- příjemné navýšení výnosů medu

- sice mezi řádky, ale dá se i uvažovat o jakési automatické výměně starých a nevyhovujících matek tichou výměnou v raném podletí

Jak to vidím na základě plošného zavedení u svých 80 - 100 včelstev?

Pokus trvá již 3 sezony.

1) Téměř 100% nerojivost: k tomu můžu dodat pouze to, že dodržíme li plochu stavebních rámků podle metodiky, je to tak. Musím ale také dodat, že majitelé Dadantů zde poprvé narazí ...

2) Zajímavé navýšení výnosů: zde to také pro majitele Dadantů tak nevychází. Medu je pouze stejně jako bez LBV.

3) Výměna matek bez rojení funguje poměrně spolehlivě, včelky po nás chtějí pouze nerušit, ale často jsou měněny matky až 3 rokem a ještě po sezoně. To také není z hlediska výnosu medu to nejlepší. Naší pohodlností bychom se připravili o dost medu.

Z uvedeného by se dalo usuzovat, že můj obdiv k uvedené metodě vyhasíná. Opak je pravdou! Proč se v Dadantech moc nedaří, je způsobeno jejich konstrukcí, nikoli chybou autorů. Plodiště je na tuto metodu malé. K spolehlivému zamezení rojové nálady musí být v plodišti min. 3 rámky 39 x 35 a to je velké snížení počtu dělnic, později anatomických trubčic. Včelstvo tedy nemá včely pro roj ani pro rekordní výnos. Ty nadprůměrné nám dosti citelně poklesnou, naopak ten zbytek zajímavě posílí. Takže medu je přibližně nastejno. Majitelé úlu se složenými plodišti a stejnými plásty to mají v tomto ohledu jednodušší.

Rovněž jakási automatická výměna matek ve stáří nebo při zdravotní indispozici nemusí být hodnocena jen záporně. Dalo by se tedy říct, že můžu být spokojen. Medu dost ... a kéž by to tak vydrželo, roje občas, na ukázku. Proč tedy něco měnit? Přesto zahajuji letos další sérii pokusů za účelem navýšení výnosů, ty rekordní, snížené až o 20 kg, mi prostě chybí. V podstatě mám dvě možnosti. Buď budu přesně dodržovat metodiku autorů, a tím se pracností díky dvěma mírám přiblížím včelaření v universálech a budu doufat, že velké navýšení pracnosti zaplatí nárůst výnosů, nebo přesunu chov trubců jinam. Tento způsob je mi sympatičtější a trochu si také vypůjčím od W. Wrighta a jeho zebrování. Něco málo jsem odzkoušel a výsledky jsou nadějné. Dalším důvodem pro toto zkoušení je také to, že při včelaření v Dadantech se začínám nudit. To včelaření je hrozně jednoduché, až primitivní, a já u včelaření potřebuji také trochu koumat a hrát si. Tak mám na další tři roky vystaráno!

Zdraví R. Stonjek, Všenory

(publikováno ve Včelařství 5/2011, s. 151)