JAK VČELAŘI Z DOBŘICHOVIC A OKOLÍ SLAVILI 100 LET SPOLKU

JAK VČELAŘI Z DOBŘICHOVIC A OKOLÍ SLAVILI 100 LET OD ZALOŽENÍ VČELAŘSKÉHO SPOLKU PRO DOBŘICHOVICE A OKOLÍ?

Jedním slovem to vystihnout asi nejde, dvěma snad ...Půvabně i důstojně ...

Přijměte stručnou zprávu a odpusťte, prosím, trochu jiné mé preference, odlišné částečně od celkové chronologie a přirozeného toku vyprávění ... Důvodem je zajisté střet zájmů, snad mi ho prominete, někdo to holt musel napsat ... :-)

Slavnostní výstava s bohatým doprovodným programem se konala v dobřichovickém Sále MUDr. Františka Fürsta v sobotu 6. a v neděli 7. října. Pro školy bylo ještě reservováno pondělí 8. října.

Doprovodný program měl několik vrstev a nabídl řadu zajímavostí. Zkusme je trochu rozdělit ...

A) Hudba:

O tu se postaral soubor Ritornello, uskupení, které dobřichovické publikum dobře zná a které se již mnoho let věnuje hledání (zatím a pro naši jen dobu) zapomenutých barokních skladeb a pátrání po tom, jak je tehdejší musikanti hráli a tehdejší posluchači poslouchali. (A výsledkem jejich pátrání je řada skvělých cédéček plných novodobých a moc zajímavých premiér ...)

Na včelařské slavnosti vystoupil soubor ve velmi komorní sestavě. Přijel jeho umělecký vedoucí Michael Pospíšil, samozřejmě s varhanním positivem, mandolinou, píšťakami, rohy a šalmajemi ... A doprovodil jej další v tuzemsku i v zahraničí velice ctěný musikant, Miloslav Študent, a to na loutnu, arciloutnu a barokní kytaru.

A svůj vstupní vklad pojali věru stylově: Program nazvali Chvála Stvořitele, v níž se malé dílo jeho moudrosti, totiž podivné včeliček řízení a opatrování, vypisuje, aneb Sedulitas – Píle ... A zahráli v něm písničky vesměs autorů 17. století, které se buď nějak vztahují ke včelám (např. Kadlinského Píseň o včeličkách z r. 1665), nebo mají, jak to ostatně v barokní kultuře bylo běžné, ještě širší přesah.

Protože se však pomalu směřovalo i do období posvícení, přibylo též pár zpěvů s touhle rozvernou tématikou. Tedy rozvernou ... ony i tyhle skladbičky měly vždycky víc rozměrů, doslova snad i víc rubů i líců ...

B) Slova

Návštěvníky (a byl jich plný sál), přivítal současný předseda Spolku a renomovaný všenorský včelař Rudolf Stonjek. Ve svém úvodním slově se krátce dotkl praktických, teoretických – a vlastně i politických aspektů spolkování na samém sklonku rakousko-uherské monarchie (připomeňme, že Spolek byl založen v říjnu r. 1912) a vyslovil velice zajímavou otázku: totiž jak pokračujeme v práci s odkazem našich předchůdců a jsme-li v ní úspěšní, pak do jaké míry?

Vzhledem k řadě nemocí, které dnes postihují včely, vzhledem k faktu, že s nimi bojujeme jen s vypětím všech sil a nepříliš úspěšně, vzhledem masovým a plošným úhynům a ke značnému celkovému úbytku počtu včelstev v posledních letech se jeví odpověď na tuto otázku dosti – kulantně řečeno – komplikovaná ...

Je tu ale i hledisko jiné: Spolek žije, chová včely, pořádá moc zajímavé přednášky pro členy i pro hosty z okolí, na nichž přednášejí renomovaní odborníci (už to samo je dobré, zkuste si takového renomovaného – tudíž i extrémně vytíženého – odborníka sehnat a domluvit s ním přednášku zrovna u nás ...). Zřídil se vlastní webovou stránku, na niž zájemci o včelaření najdou řadu užitečných informací. A navíc je schopen dodávat med sousedům a spoluobčanům. A díky práci některých členů i diky zmíněnému spolkovému webu má jeho činnost i nadregionální přesah ...

Hosty při zahájení výstavy krátce oslovil i čestný host, tajemník Českého svazu včelařů Ing. Rudolf Peleška. (Teď trochu žihadlová vsuvka: Svaz sice žije v domnění, že vše dobře řídí, v praxi ale spolkům, pardon, přesněji a nepoetičtěji základním organizacím, moc nepomáhá (ač nemalý obolos z nich získává) a mnozí mu právem spoustu věcí vytýkají. Přesto je spravedlivé říci, že všemu tomu složitému dění dává jistou formu třeba v otázce zajištění pravidelného léčení včel či testů zimní měli pro určení napadení včelstev parazitem Varroa destructor – nenazval bych tohle vše možná řádem ..., leč to je jiný příběh a na dlouhou debatu ... A je třeba také přiznat, že Ing. Peleška velice případně zmínil některé pozitivní aspekty spolkování a vůbec trefně promluvil o včelařství jako oboru, což jistě jakožto svazový tajemník dělá často. Cenné bylo, že se o chvíli později při jiné příležitosti vyslovil i pro spolupráci různých v oboru pracujících sdružení, která zatím příliš nefunguje, neb různé názory na věci se sice dají snést, ale když začne jít o peníze ...

Inu, snad se tedy konečně blýská na lepší časy, chtělo by se věřit, tož berme to za vyslovený slib ...

Poté se návštěvníci mohli seznámit s historií Spolku ve stručném povídání spolkového kronikáře J. Matla. A nejen s historií. 100 let je přece dlouhá doba ... A aby spolek tak dlouho přežil a fungoval, bylo třeba spousty drobné práce. Proto bylo zcela záměrně připomenuto, že toto slavnostní setkání je vlastně malou vzpomínkou na ně a pokusem vzdát jim a jejich práci pokorný hold.

Však také na zvláštním panelu byla na výstavě kromě jmen „otců zakladatelů“ vystavena i jejich jména, ať již šlo o jména předsedů Spolku, či o jména těch, kteří tvořili jejich pracovní týmy, tedy členů výboru, členů pastevního odboru (který se staral o výsadbu pylodárných a nektarodárných rostlin, stromů a keřů) či místních důvěrníků, kteří zajišťují bezprostřední kontakt s jednotlivými včelaři.

To a tu je ta drobná a neviditelná práce, je jí ale spousta a je nanejvýš dobré ji ocenit. Má všechna ta práce totiž mnoho významových rovin, od rutinního a každoročního zajišťování a koordinování péče o zdravotní stav včelstev po vlastně zajišťování oné dnes tolik nedoceňované opylovací služby, jež je vlastně nejvyšším posláním chovu včel ... Vše spolu ostatně souvisí, jsou to spojené nádoby ...

Bylo hezké sledovat, jak později návštěvníci hledali na panelech jména svých otců, dědečků, i babiček ...

Po hutné porci skvělé musiky uvedl předseda spolku R. Stonjek renomovaného pracovníka Výzkumného ústavu včelařského, Ing. Dalibora Titěru. Ten se ve své přednášce věnoval tématu, které jej u včelařské i nevčelařské veřejnosti proslavilo, totiž včelím produktům, navíc mýtů zbaveným. Napsal o tom knížku se stejným názvem (Včelí produkty mýtů zbavené), jež se již dočkala několika vydání a i to poslední je beznadějně rozprodané.

A že včelí produkty mýtů zbavoval skoro hodinu velice poctivě, dosvědčí i následná takměř čtyřicetiminutová debata se zaujatými i zvídavými posluchači. A vůbec nevadilo, že občas zacházel do podrobností, které mohly publiku, jež do takové míry život včel či jejich biologii neznalo, připadat jako cosi z jiného světa. Ale ano, on svět včel a včelařů je svět zvláštní, je to tak trochu „jiný svět“, ale možná je to jiný svět jen při letmém a povrchním pohledu. Zabrousíme-li hlouběji, jsme náhle u normální člověčiny a v souvislosti s tím u Matky Přírody a jejích dětí ... Ale to byl další důvod, proč právě tohle setkání uspořádat ...

Další kapitolou slavnostního programu byly „rukotřasy“, jak by to asi nazval Vladimír Merta. Ale žerty stranou. Šlo vážnou věc. Normálně se při takových příležitostech dostaví zástupce vrchnosti, pár obecných vět vypustí, rukou potřese a předá universální diplom či medaili s doplněným jménem dotyčného. Dotyčný a oceněný chtě – nechtě dojat, posléze ale diplom či medaili uloží do šuplíku a nezbyde mu, než dál fungovat ...

Tak tohle tedy ne ... Spolek se proto rozhodl jinak. A dodejme, že velice sympaticky. R. Stonjek to ostatně sám pregnantně (a po výtce upřímně, což zaslouží poklonu) popsal: Napřed se kolegové na schůzi tak trochu chytli při debatě o tomto poněkud vyprázdněném oceňování, při němž většinou šlo o věk či o délku včelaření, nikoli však o jeho kvalitu a o přínos pro Spolek. Pak přišla reflexe a zrodil se zajímavý nápad. Totiž aby sám spolek ocenil právě ty, kteří pro něj udělali tu cennou, poctivou a neviditelnou práci. A podařilo se i rychle navrhnout a zajistit zajímavá – řekněme – těžítka na stůl s připomínkou jubilea a s vyjádřením poděkování Spolku. Výhodou takového ocenění od kolegů je, že nemusí jít do šuplíku, nýbrž je můžete mít na stole a pořád před očima ...

Před plným sálem je obdrželi ti, kteří byli ono odpoledne přítomni. Na další, kteří na ten čas nemohli dorazit, se dostane na příštím spolkovém sezení, tedy už jaksi v rodinném kruhu. Byli však řádně v té slavnostní chvíli vzpomenuti ...

C) Věci

Svět včel a včelařů je specifický. Spolek se to snažil ukázat prostřednictvím kupy exponátů, které ilustrovaly rozmanitý a promyšlený život včel i každodenní včelařovu praxi. A tu nešlo jen o „kosmonautské“ prvky typu kukel, klobouků s ochranným závojem, kombinéz či rukavic či o oblaka dýmu z kuřáku, jak si při první narážce většina lidí, kteří nevčelaří, včelaře vybaví ...

Už před vchodem do sálu narazili návštěvníci na případně uspořádanou mini expozici několika starších úlů, jednoho obrovitého a krásně zdobeného klátu, jehož autorem je všenorský kolega Jaroslav Bím, či na nějakých 100 let starý a konstrukčně unikátní medomet, který při točení zejména dětem dělal velikou radost. Jako přivítání návštěvníků excelentní ...

Když pak onen návštěvník vkročil do sálu, pak první, co uviděl, byl čenich medvěda na půvabném klátu, který vznikl opět pod rukama a pod dláty J. Bíma.

Na vstupní chodbě pak jeho oči spočinuly na spoustě obrázků, které děti poslaly do soutěže Poleťme se včelou, již Spolek ku svému výročí vypsal a nabídl. Zúčastnilo se jí na 50 dětí z okolních obcí a také, ač to pořadatelé vůbec nečekali, děti z dětského domova Petra z Mačkova u Blatné. Tyhle děti (z domova pro tělesně i mentálně postižené) poslaly díky své paní učitelce Haně Vydrové kolekci neuvěřitelně pěkných prací, které svědčí o dobré práci, kterou s nimi paní učitelka dělá. Odborná porota tyhle práce přijala a zařadila do speciální kategorie.

Výtvarné práce nakonec byly vystaveny všechny a návštěvníci mohli vybrat ty nejlepší z jednotlivých věkových kategorií. Předtím ale vyhodnotila došlé práce odborná porota, kterou pořadatelé oslovili. Tvořili ji ti, kdož již léta pracují s dětmi, výtvarníci i historici umění (J. Bím, P. Czumalová, V. Czumalo, R. Charapovová, A. Kándlová). Ti si dali s celou kolekcí velice záležet a vybrali tři nejlepší práce z každé věkové kategorie, vítězové i vítězky, byly při slavnosti vyhlášeni a dostalo se jim zasloužené sladké odměny v podobě medu, který věnovali členové včelařského spolku V. Hnízdil, P. Hubený, M. Jeništa, R. Procházka a R. Stonjek. Po skončení výstavy pak byli vyhlášení vítězové soutěže návštěvníků a také oni dostali jako cenu med. Určitě jim už chutná ... Jejich práce i jména si můžete prohlédnout na adresách: https://dobrichovice-vcely.webnode.cz/news/vysledky-detske-vytvarne-souteze-poletme-se-vcelou/ a https://dobrichovice-vcely.webnode.cz/fotogalerie/.

V sále nejprve každého návštěvníka přímo do nosu příjemně uhodila vůně krásných medových perníčků, které upekly M. Víchová a K. Stonjeková. Voněly ďábelsky a byly krásné ...

Pak návštěvník spatřil exponáty uspořádané do určitých sekcí. Byla tak na řadě „aparátů“ či panelů možnost dozvědět se fakta o historii Spolku, jména zakládajících členů, předsedů i ostatních zasloužilých včelařů, kteří pro spolek odvedli onu neviditelnou drobnou práci. Všichni si také mohli zalistovat ve vystavené spolkové kronice.

Návštěvníky samozřejmě také zajímalo, jak se získávají včelí produkty (med, pyl, propolis či mateří kašička a dokonce i včelí jed) a co se z nich dá udělat a k čemu nám to je. Informací dostali dost. Mohli tak vidět třeba různé barvy pylových rousek, jak je včely nosí z různých květin, nebo zpracovaný pyl včelami uložený do plástu, či samotný propolis na včelím rámku, poté oškrabaný v sáčku, posléze naložený v lihu a vedle hned přefiltrovanou tinkturu a propolisovou mast. Mohli také vidět, jak se získává vosk, jak si včely staví plásty, jak si do nich ukládají zásoby, kam dávají pyl, kam sladinu, kam klade matka vajíčka a jak pokračuje jejich další vývoj. Bylo jistě poučné vidět, jak se pracuje při vytáčení, cezení a stabilizování či pastování medu.

Pro děti bylo velké gaudium, když si mohly zatočit ručním medometem. Z něho jim sice tekla jen voda, ale i tak to bylo poetické ...

Bylo také možné vidět řadu věcí, které jsou na životě včel moc zajímavé. Nechyběly samozřejmě ukázky různých typů starých, novějších i nejnovějších úlů. Pozornost poutala stařičká košnice i nový trámkový úl, zvaný u nás lapidárně medná kráva. Je ale fakt, že tuhle t. zv. „úlovou otázku“ si včely už dávno vyřešily a v neustálých debatách už vlastně stovky let řeší jen včelaři ...

V exkluzivní presentaci, kterou připravila kolegyně Kristina Millerová, mohli všichni v precisní zkratce shlédnout, „Jak žijí pilné včelky“. Tedy i to, v čem a jak žijí, jak vypadá trubec, jak dělnice či včelí matka, jak vajíčko, které matka naklade, jak larva, jak kukla a jak nově vylíhnutá včela. A jak rostou a líhnou se. A třeba také, jak se včely množí, nebo co je dnes ohrožuje a co s tím ...

A ty včelky také mohli všichni pozorovat na živo, totiž v pozorovacím úlu, který zhotovili kolegové J. Bím a R. Stonjek, jenž jej zároveň osadil svými včelkami. Zejména pro děti tohle byla moc zajímavá podívaná. Stejně jako originální video-úl, našeho kolegy a kamaráda z Pracovní společnosti nástavkových včelařů (PSNV) a také filmaře Jiřího Němce, jenž do běžného úlu umístil obrazovku, na níž běžel záznam života včel v úlu i se zvukem. Stačilo juknout do očka úlu a rázem jste byli v jiném světě. V jednoduchosti je krása ...

A kdo měl ještě trochu víc trpělivosti, mohl shlédnout zajímavá videa o tom, jak to mají v současném světě včely těžké v různých koutech světa, či o kursech a letních školách, které pořádá výše zmíněná PSNV (na jejích stránkách www.psnv.cz je takových videí možno vidět mnohem víc).

Náš kolega Jiří Ševčík, včelař a také starosta z blízkého Svatého Jana pod Skalou, nám zapůjčil některé ze svých unikátních historických včelařských předmětů, které shromažďuje pro připravované včelařské museum. Bylo to zajímavé srovnání, vidět třeba 100 let staré a vedle něho letos vyrobené sluneční tavidlo, nebo se moci pokochat více než 100 let starou košnicí, tedy jednoduchým úlem pleteným ze slámy, v němž se ostatně i dnes zajímavě, ač poněkud komplikovaně a tak trochu disidentsky stále včelaří ...

Na podiu měli návštěvníci vzácnou možnost shlédnout vybavení malé včelařské farmy, tedy v překladu do běžného jazyka linku na vytáčení a zpracování medu a řadu unikátních vychytávek, které za svou dlouholetou praxi vymyslel a vyvinul R. Stonjek. A že musel, protože když jeden chová kolem 100 včelstev a přitom normálně pracuje, tak musí mít vše propočítané na vteřiny a každý pohyb naplánovaný a dopředu promyšlený. A zapojit jistou mechanizaci, aby nemusel zvedat zbytečně ty tuny hmoty ...

Na podiu ale také byl koutek s moderní literaturou o včelách a s včelařskými časopisy. Tam si každý návštěvník mohl v klidu vše prohlédnout a dokonce si i počíst či prolistovat si poslední ročníky časopisů Včelařství nebo Moderní včelař.

A s tímto koutkem sousedil neméně zajímavý koutek včelích nemocí. Kromě moru, který se ovšem na výstavě těžko předvádí, včely dnes sužuje především varroóza, tedy parazitóza působená roztočem Varroa destructor, jenž nectí pravidla nastavená přírodou pro vztah hostitel – parazit a bez milosti si svého hostitele, tedy naši včelu medonosnou, likviduje. Návštěvníci se mohli seznámit s tím, jak včelám škodí, i s prostředky, jimiž proti tomuto nepříteli včelaři bojují, a to jak s prostředky syntetickými, tak s léčivy organickými, tedy s organickými kyselinami a s jejich odpařovači, které se k tomuto účelu používají. Pro nezasvěcené byla tato část expozice tak trochu jako alchymistická dílna, pro zasvěcené byla však velice cenná a vpravdě průkopnická.

Co bylo na celé výstavě nejcennější? Pořadatelé jistě ocenili, že přišlo hodně lidí. Někteří se i podepsali do presenčních listin, těch bylo více než 200, ale návštěvníků bylo mnohem víc. A byli mezi nimi hodně také rodiče s dětmi, což je cenné. A když už jsme u dětí: na pondělní dopoledne 8. října zůstala výstava otevřena pro školy. A bylo celé dopoledne plno! Došli nejmenší človíčkové z Karlíka, o něco větší návštěvníci z mateřské školky v Dobřichovicích, ale také třeba osmáci a deváťáci ze Všenor. Všichni si to mohli užít na vlastní oči i uši a dokonce mohli ochutnat skvostné medové perníčky. Jen se po nich zaprášilo ...

Co napsat na závěr? Cenné bylo základní rozhodnutí, tedy zaměřit výstavu o světě včel i včelařů spíše na onu již vzpomenutou nevčelařskou veřejnost a v tomto ohledu spíše na rodiny a děti. A také na význam včel a jejich chovu na udržení biodiversity, na opylovací činnost i na význam včelích produktů pro zdravý životní styl.

Samozřejmě se nabízí srovnání s velice úspěšnou výstavou, kterou místní včelaři uspořádali v r. 1992, tedy k 80. výročí založení Spolku. To by ale bylo těžké srovnávání. Srovnávali bychom v podstatě nesrovnatelné. V řece času už od té doby uplynula spousta „vody“ a mnohé je dnes už jiné. Ve společnosti, v obci i v oboru samotném.

Podstatné je, že i po 20 letech se znovu ve Spolku našli tací výtečníci, kteří se do toho pustili a dokázali prvotnímu nápadu dát reálné kontury. A pak se ujali praktické stránky věci. Dokázali spolu i při ostatním soukromém (a nemalém) vytížení efektivně komunikovat, nalezli místo, domluvili čas, základní zaměření, formát, scénář, jednotlivé detaily a exponáty, tedy co by na výstavě při daném zaměření mělo být a kdo co dodá a dopraví.

Ocenit je třeba také podporu obcí Dobřichovice a Všenory. Nebyla sice veliká, leč pro spolek, který žije jen z příspěvků členů (z nichž ovšem značnou část odevzdává t. zv. „ústředí“) byla velikou pomocí. A pak je, pokud jde o pomoc, třeba také poděkovat všem, kteří jakkoli pomohli. A tím tedy většině spolkových kolegů a kolegyň, kteří nabídli/y svou pomoc v jakékoli formě. A že jí bylo, hrome, hodně potřeba ... Ale také je třeba poděkovat jejich rodinným příslušníkům, kteří je v tom podpořili.

Dík patří i společnosti Diman, která poskytla sál pro výstavu a vyšla ochotně vstříc všem prosbám pořadatelů. A také jich nebylo málo.

Díky patří samozřejmě také všem, kteří přišli a přispěli k moc fajn atmosféře, která po celou dobu na výstavě panovala.

A nakonec zmíním ještě jednou výtvarnou soutěž. To byl evidentně krok dobrým směrem, děti vytvořily spoustu krásných prací a vlastně by si všechny zasloužily ocenění. Tak aspoň touto cestou všem veliký dík! Určitě se při té práci hodně naučily a určitě už také baští med od zdejších včel, ostatně se k tomu spousta dětí na výstavě hrdě hlásila. A to je dobře. Díky tedy všem za tenhle krásný spolu-zážitek.

J. Matl

P. S.: fotky z výstavy si můžete prohlédnout na adrese:

https://picasaweb.google.com/112177379233364430593/Vystava100LetVcelarskehoSpolkuProDobrichoviceAOkoli67Rijna2012Dobrichovice.