Jiří Sláma, Ošetřování včelstev v průběhu roku, racionalizace provozu - shrnutí přednášky pořádané ZO ČSV Černošice 1. 10. 2011

Jiří Sláma, Ošetřování včelstev v průběhu roku, racionalizace provozu

Pořádala ZO ČSV Černošice dne 1. 10. 2011

Shrnutí přednášky:

Jiří Sláma je členem RV ČSV, předsedou OV ČSV a zároveň profesionálním včelařem, jenž v současnosti obhospodařuje na 7 stanovištích na Havlíčkobrodsku cca 170 včelstev (produkce medu, chov matek a oddělků). Firma produkuje také oceněnou medovinu (Regionální potravina r. 2010 - Medovina z Vysočiny - https://eagri.cz/public/web/regionalni-potraviny/regionalni-potraviny/vysocina/rp-2010/medovina-z-vysociny.html, což má dnes na starosti syn Jiří Sláma ml., kladou až extrémní nároky na čistotu výroby a provozu i na stabilizaci medoviny, jejich medovina musí min. 1 rok ležet ..., vyrobí jí v současnosti cca 8.000 l za rok) a provozuje truhlářskou výrobu, zejména výrobu úlů (více na: https://www.vcelarstvi-slama.cz/). K tomu ještě vyrábějí svíčky ze včelího vosku a pod.

Firma se orientuje v principu spíše na maximální využití přírodou nabízených podmínek (stanoviště, typy snůšky) než na navyšování počtu včelstev. A především na kvalitu produktů.

Přednáška sama se netýkala přímo jednotlivých úkonů a zásahů během roku, nýbrž spíše základních principů a předpokladů pro úspěšné, produktivní a ke včelám a přírodě šetrné včelaření. Před závorku vytknuta racionalizace včelaření.

Přednáškové aktivity J. Slámy jsou vedeny především snahou předat poznatky začínajícím včelařům, jejichž situace je věru nelehká, neboť se ve svých začátcích setkávají s množstvím teorií a praktických rad, které si mnohdy zásadně odporují. On sám klade důraz na včelařskou praxi a předává jen to, co má ověřeno, čemu věří a co jemu samotnému dobře funguje. Principiálně ovšem ctí názory ostatních a snaží se nevystupovat konfrontačně i v situacích, kdy má vážné výhrady vůči některým přístupům. Tak se snaží postupovat i ve svých textech, které píše již několik let pro časopis Včelařství.

V úvodu přednášky upozornil na některá specifika profesionálního provozu, na značnou pracnost při obsluze velkého množství úlů a navíc na více stanovištích (proto se např. jednoznačně vyslovil proti zadem přístupným úlům, které by za současné situace u časových i jiných důvodů naprosto nemohl obhospodařovat. Zastává názor, že včelám je třeba věnovat maximální pozornost (není to prostě jako chov králíků a pod. :-) ), včelařem ovšem nemůže být každý, vyžaduje to v současné době vysoký stupeň znalostí a značné pracovní nasazení, a to právě v ten čas, kdy je to nutné ... On sám má zmíněných 7 stanovišť, takže jeden úkon u všech včelstev musí zvládnout během týdne, protože prakticky za týden je třeba udělat třeba v plné sezóně zásah další.

Cena medu

Mnoho včelařů teď debatuje o ceně medu. Ta je momentálně ve výkupu nižší, neboť včelaři mají hodně medu (nízká výkupní cena jemu jako producentovi medoviny na druhou stranu vyhovuje, může nakoupit levně do zásoby ...). Nicméně jako problém vidí podbízení se cenou medu u některých včelařů. V medu je značná investice – finance včelaře a jeho práce a také samozřejmě práce včel. Což by mělo mít svou hodnotu vyjádřenou cenou. Včelař – prodejce by si toho měl být vědom a měl by také systematicky v tomto směru pracovat se zákazníkem (propagace, letáčky, adjustace – viněty, nové sklenice, nová víčka, komunikace se zákazníkem). Prvořadý důraz ale klade na kvalitu produktu. Přiznává však, že s udržením kvality mohou mít někteří malovčelaři poněkud problém ...

Velmi dobré je ukázat zákazníkovi provoz, vzít jej na včelnici. Rozumný zákazník má mít možnost najít si svého včelaře, v čemž mu my, včelaři, můžeme mnoha způsoby pomoci, nesmíme si to však sami kazit, to znamená nedělat chyby v produkci medu (včely jej vyprodukují čistý, zkazit jej může jen včelař), ani v marketingu. Zhodnotíme tak svou práci i práci svých včel. Musíme samozřejmě také zohlednit koupěschopnost zákazníků ve svém okolí.

Včelařská firma rozsahu, jejž provozuje J. Sláma, by se těžko udržela jen produkcí medu, proto mimo hlavní sezónu vyrábějí úly. Někdy je těžké to skloubit, proto tuto činnost omezují. Jednoznačnou prioritou je tak pro ně vedle chovu matek a produkce oddělků péče o včely a „výroba“ kvalitních produktů.

Základní podmínkou všech operací je maximální snaha po jejich racionalizaci.

Volba úlu

Vše začíná, když se budoucí včelař rozhoduje, jaký úl a jaký systém včelaření zvolí. Je to otázka, kterou včelaři neustále přetřásají a nikterak se nemohou dohodnout. Pro začátečníka je velmi důležité vlastní studium (zdrojů je spousta), aby si získal základní přehled, sběr informací a jejich utřídění. Může se pak rozhodnout na základě vlastní rozumové úvahy, do níž zakalkuluje vše potřebné. Přirozeně mu bude radit řada zkušených praktiků, ty rady ale jsou často zcela protichůdné a notně mohou začátečníka mást ... Je třeba samozřejmě vzít v úvahu specifika dané lokality.

Vlastní zkušenosti přednášejícího: výsledek zkoušek a úvah jej dovedl k názoru, že pro oblast, kde včelaří (Vysočina se všemi svými specifiky) zvolí izolované úly z vejmutovky (síla stěny 3 cm), která je teplodržná a prodyšná, pokud uteplení pak je má ze včelího rouna nebo z hobry. Srovnáním zjistil, že výsledek je stejný jako u polystyrénových úlů, které však nedýchají ...

Izolované úly jsou dle něho vhodné zejména tam, kde jsou vystaveny celodennímu slunci. Jinak považuje veškeré debaty o úlových systémech a rámkových mírách za nepříliš podstatné, včelám je to jedno (viz L. Dvorský: rámkovou míru a úlovou otázku si včely už dávno vyřešily samy ... pozn. J. M.)

Výška rámku

Dalším problémem je výška rámku. J. Sláma vyzkoušel prakticky všechny systémy s vysokými i nízkými rámky i systémy kombinované, u nichž nakonec zůstal (přesněji 39 x 27,5 + polonástavky 39 x 14). Zdůrazňuje však, že každý systém je prakticky možný, vyžaduje však svoji metodu obsluhy. Nejnáročnější je to podle jeho názoru u čistě nízkonástavkového systému. Nedařilo se mu při jeho 7 stanovištích zvládat v tomto systému všechny úkony v hlavní sezóně během 1 týdne ...

Dále zdůraznil, že z otázky velikosti rámků se dělá podle jeho názoru přílišná věda, že vlastně stačí pozorovat včely a vědět, co v dané situaci udělat. A dělat jen to, co funguje. (V praxi se toto zdá jednoduché, ale vyžaduje to značnou zkušenost a odbornou zdatnost – pozn. J. M.).

Důležité je také poskytnou včelám dostatek prostoru. Uvedl příklad, kdy podle experimentů prováděných v Německu si včely samy volily šířku rámku plus – minus 40 cm a výšku kolem 28 cm (když odečteme loučky, tak je tedy vhodná i výška 30 cm).

Shrnutí: není tedy zase až tak důležitý typ úlu, důležité však je ovládat metodu a chytře a poctivě ji uplatňovat.

Volba stanoviště

To je také důležitý faktor – a možná i klíčový. Zvolené stanoviště musí splňovat řadu požadavků, které jsou výsledkem řady kompromisů. Musí tedy vyhovovat včelám i včelaři. Podstatná je trvalá snůška jak pylová, tak nektarová, a to po celý rok, tedy louky, zahrady i les a samozřejmě voda a u ní zejména vrby a olše do jara pro prudký rozvoj, jímž je typická kraňka, pak také pampelišky, jetel, ale i zdroje medovice. Zároveň ale dobrý přístup pro obsluhu a dohoda s okolními včelaři, protože od nich paradoxně hrozí největší nebezpečí. Tolerance totiž končí někdy tam, kde začíná konkurence. Kompromis je často složitý, ale je to klíčová záležitost.

K provozní metodě:

Oddělky přidává jednoduše přes noviny, starou matku nemá čas vyhledávat a počítá s tím, že včely vědí, kterou si vybrat (i kdyby to platilo jen z 80%, uspokojí jej to). Vzhledem k tomu, že část nových matek bývá nosematických, jeví se mu tato metoda jako celkem produktivní, včely si matku otestují a rozhodnou se samy. Někdy i řadu týdnů kladou obě matky v úle spolu ... Běžný včelař ale nosematickou matku bez mikroskopického vyšetření neodhalí, takže je dobré nechat to na včelách. Klasické případy jsou: nová matka a vzápětí naražené matečníky ... U svých včel také pozoroval, že včely si dokonce vybírají i z kterého matečníku si matku vychovají. Některým matkám brání ve  vylíhnutí z matečníku ...

Z tohoto důvodu dává do oddělků často více matečníků, např. 2, a nechá včely vybrat si svou matku. Včely pustí ven tu, kterou samy chtějí. Je to zkušenost V. Ducháče, J. Sláma však potvrdil, že to viděl na vlastní oči.

Pokud přidává matku v klícce, nezabíjí doprovod. Jednak pro obtížnost a rizikovost té operace přímo na stanovišti, jednak se domnívá, že i doprovodné včely už mají feromon nové matky a mohou jej předávat, čímž se zvýší šance na její přijetí.

Pokud se argumentuje tím, že doprovodné včely mohou přenášet nákazy, pak oponuje tvezením, že jde-li o matku z vyššího chovu, musí mít přece negativní vyšetření minimálně na mor a nosematózu, takže tato výtka pak logicky odpadá. Jemu to v praxi bez problémů funguje, ostatně včely se neperou tak razantně, jak se obvykle tvrdí.

V závěru se J. Sláma zmínil i o současné diskusi o t.zv. Rašovské metodě, a to dosti kriticky. Vadí mu teorie o přesunu včel na zimu na panenské dílo. Matky podle něho preferují dílo tmavé či žemlové. Totéž platí o včelách a jejich preferenci souší pro ukládání zásob pylu a nektaru. Proto používá především žemlové souše, „bílé“ dílo dává nahoru jen na kraje, kde neplesniví. Uvedl v té souvislosti také příklad, kdy kolega Gazda pod mikrospkopem zkoumal rozřezané dílo divoce (a to po několik let!) žijícího včelstva na podvozku kočovného vozu (tedy bez ochrany!) a zjistil tam, pokud si to dobře pamatuji, téměř 20 vrstev košilek, což jednak znamená, že včelstvo přežilo i v tak tvrdých podmínkách více let, jednak ale také to, že nešlo do nového díla, ale kladení stále probíhalo do díla starého ...

V diskusi se ještě objevilo téma mateří mřížky, již on často používá, nevěří totiž dalším systémům, o nichž se soudí, že ji mohou nahradit, a jakožto producent medu chce mít v úle jistý řád, zatímco matka volně vedená má tendence zakládat plochy plodu prakticky v celém prostoru úlu.

Celkový dojem: výborná a odborně fundovaná přednáška špičkového odborníka, který suverénně ovládá obor, je si však pokorně vědom řady úskalí a překvapení, které chov včel přináší. Nikomu nic nevnucuje, avšak předkládá své dlouholetou profesní praxí ověřené poznatky a zkušenosti.

Srdečný dík pořadatelům za pozvání a možnost sledovat výklad. kolegy Slámy, byla to věru cenná zkušenost.

J. Matl, 1. 10. 2011