III. SETKÁNÍ VMS, NEDĚLE 9. 1. 2011, BRNO

III. SETKÁNÍ VMS, NEDĚLE 9. 1. 2011, BRNO, MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERSITA, POSLUCHÁRNA AUDITORIUM MAXIMUM

 

 

Dopolední program:

9:00 – 9:15      zahájení (Zdeněk Klíma)

9:15 – 10:00    Tlumenní varroózy s použitím dlouhodobého odpařování kyseliny mravenčí

pórézním odpařovačem MitegoneTM (Antonín Přidal)

10:10 – 10:55  Co víme o varroatoleranci včel (Květoslav Čermák)

11:05 – 11:35  Varroamonitoring v praxi velkoprovozu (Miroslav Sedláček)

11:40 – 12:00  Hledání dalších technik monitoringu varroózy (Dalibor Titěra)

12:00 – 13:00  přestávka na oběd

 

Odpolední program:

13:00 – 13:15  Včelařské pozorovací stanice (Petr Texl)

13:20 – 14:05  Jak z VMS získat informace (Milan Čáp)

14:10 – 14:55  Ostatní vlastnosti včelstev podporující varroatoleranci (Pavel Holub)

15:00 – 15:30  Virózy, CCD a imunita včel (Jiří Danihlík)

15:35 – 16:20  Populace kleštíka včelího a kolapsy včelstev (Bronislav Gruna)

16:30 – 16:50  Nevšímavý včelař, příčina úhynů včelstev (Michal Počuch)

16:55 – 17:10  VMS v roce 2011 (Zdeněk Klíma)

 

Fotografie z části programu ke studijním účelům přístupné na adrese:

https://picasaweb.google.com/112177379233364430593/IIISetkaniVMS_Brno_912010#

 

 

* * *

 

Přenášky:

Antonín Přidal, Tlumenní varroózy s použitím dlouhodobého odpařování kyseliny mravenčí porézním odpařovačem MitegoneTM

            A. Přidal podal obsáhlou a cennou zprávu o nejnovější literatuře k tématu, v níž se testovalo krátkodobé i dlouhodobé odpařování, koncentrace KM, srovnávala účinnost KM a zkoumalo její působení pod víčky. Některé výzkumy potvrdily, že účinnost je ovlivněna nejen koncentrací, ale i množstvím KM. Mitegone byl poprvé uveden oficiálně r. 2000, od té doby řada pokusů ..., vykrystalizovala optimální metoda užití: v předjaří 2 půlky a v podletí 3. Účinnost kolísá u této metodiky v intervalu 80 - 98%. Jiné testy srovnávaly účinnost s kys. šťavelovou a fluvalinatem (Apistan). V r. 2008 testovali Mitegone i v VÚVč, Kamler a Veselý uveřejnili zprávu ve Včelařství s výsledkem: celoroční účinnost vysoká - 87,4%. Přesto nedoporučují užití Mitegone v ČR pro vysoké zavčelení a potenciál pro silnou invazi ... Vznesli také námitky proti údajně nejasnému složení pěny, z níž jsou destičky vyrobeny (pozn. JM: v následné diskusi s Ing. Titěrou dr. Klíma oponoval tvrzením Billa Ruzicky, že složení má doložené ...)

            Jiné studie namítaly, že Mitegone včely zatmelí, tím sníží účinnost. I tak ale byl účinnější při užití ve fluvalinat - resistentních včelstvech, což je významné právě tam, kde se resistence začíná vyskytovat. Bylo též upozorňováno na užití za náležité teploty, při užití za vyšších teplot dochází k poškození plodu i vajíček ...

            Další studie prokázaly snížení péče o plod při delším užití (např. poškození buněk pod kutikulou). Silná včelstva by ale ztráty měla zvládnout ... (podobně i pro KŠ).

            Zásadní výhodou KM mravenčí je dle jiných studií to, že je přirozenou součástí medu a že při jejím užití nehrozí hygienické problémy - residua v medu, a to i při zvyšujícím se počtu ošetření, acidita medu zůstala nezměněna. Naopak např. u thymolu tato residua byla v medu markantní.

            Dále seznámil posluchače s výsledky pokusu, v němž se srovnávala účinnost Mitegone a Gabonu PA 92 na 3 stanovištích v letech 2007 - 2009 při pečlivém monitoringu (varroadna, Formistopy k zabránění mravencům vynášet roztoče, 3. - negativní skupina byla ošetřena pouze fumigací). Mitegone vložen 2x za rok (předjaří, podletí, následovaly 3 podzimní fumigace dle metodiky SVS. Kontrolní skupina - Gabon v podletí, na podzim opět 3 fumigace dle metodiky SVS. Negativní kontrolní skupina - 3 podzimní fumigace.

Výhody: podzimní fumigace již nezabrání poškození dlouhověkých včel, což však mohou udělat dlouhodobé odpařovače s KM. Ta navíc zasáhne foretické roztoče a zabrání jejich přemnožení. Nehrozí vznik resistence.

Výsledky pokusu: předjarní aplikace Mitegone snížila cca 2x podletní spad. Podletní aplikace snížila cca 1,7x podzimní spad. Účinnost je vyšší, než uvádějí Kamler a Veselý. Nebyl zjištěn žádný důvod pro tvrzení VÚVč, s.r.o., že Mitegone je nevhodnou aplikací 65% KM pro ČR. Výsledky se v podstatě shodují s výsledky dr. Klímy (2010) a s výsledky zahraničních studií. Účinnost Mitegone je sice nepatrně nižší než uváděná účinnost syntetických akaricidů, ty však zanechávají zdraví škodlivá residua. Pokus prokázal, že metoda Mitegone je schopna účinně tlumit populaci roztočů. Dobrý účinek lze vysvětlit částečně i tím, že KM působí i pod víčky ...

            Metoda je kompatibilní s principy jednoduchého organického chovu včel, který dnes preferuje většina včelařů v Evropě.

 

 

Květoslav Čermák, Co víme o varroatoleranci včel ...

            Úvodem K. Čermák precisně popsal a ilustrativními i unikátními obrázky dokumentoval biologii kleštíka včelího a jeho ontogenezi na dělničím i na trubčím plodu. Několik zajímavých postřehů:

- samička roztoče VD pobývá v době plodování 2 - 20 a více dnů mimo plod (foretická fáze) a 12 (14) dnů v plodové buňce (plodová fáze). V zimě přežívá mezi tergity včel

- samička vejde do dělničí buňky 18 hodin a do trubčí 45 hodin před zavíčkováním

- za 60 hod. po zavíčkování hodin položí samička první vajíčko

- za 26 - 30 hod. poté položí další vajíčko

- celkem položí samička v dělničí buňce 5 a v trubčí 6 vajíček

- z 1. vajíčka se vylíhne sameček a vyvíjí se 152 hodin

- z dalších vajíček se líhnou samičky a vývoj každé trvá 130 hodin

- takové cykly zvládne samička obvykle 3, někdy i více, průměr je 2,4, některé samičky mohou uhynout

- zajímavé: ve 25 -30% neproběhne úspěšná reprodukce ...

 

Populace kleštíka se během sezóny mění:

- počet samiček se za sezónu znásobí až 12x

- denní nárůst v době plodování: 2,1%

- denní úmrtnost roztoče je v zimě 0,2 a v sezóně 0,6%

- trubčí plod je napaden 6 - 12x více než plod dělničí

- na dělničí kukle dokončí vývoj 1,5 a na trubčí 2,2 samiček V.d.

 

Odhad počtu roztočů V.D. podle spadu:

v bezplodém období: denní spad x 250 - 500

v období plodování: denní spad x 80

 

Růst populace roztoče představil Ing. Čermák i na grafech.

Věnoval se i tématu migrace roztočů: běžné zvyšují vitalitu a počet roztoče jen mírně, invaze neboli hromadné přenosy však tuto populaci zvyšují skokově, navíc je zde třeba počítat i s přenosem virů.

Zajímavým podtématem byla i stále diskutovaná preference trubčího plodu: ten roztoč napadá, jak výše uvedeno, cca 6 až 12 x více než dělničí. Možné důvody: samička roztoče trubčí plod před zavíčkováním vyhledá dříve zřejmě skutečně pro větší atraktivitu, ale to je stále tématem četných diskusí. Jistou roli asi hraje i velikost buňky, protože když samička hledá, kam zalézt, má díky větší velikosti buněk na stejné ploše vlastně méně buněk, což je paradoxně jednodušší, neb jsou větší (?). Trubčí larva možná skýtá lepší možnosti krmení, neboť je větší, krmičky ji musí krmit častěji a tím i častěji roztoče k cíli „donesou“.

Dalším tématem byla varroatolerance: Ing. Čermák ukázal mechanismus přenosu vorroózy z Asie do Evropy a věnoval se varroatoleranci u včely východní (A. cerana), u níž se roztoč prakticky množí jen na trubčích buňkách. Včela je schopna napadený plod „pohřbít“, provádí varroa sensitivní hygienu (VSH) na dělničím plodu i grooming. Podstatná je i migrace ...

Pokud jde o udržení populace roztoče na únosné úrovni, pak možnosti rozvoje roztoče u našich včel mohou brzdit jednak negenetické vlivy (klima, ev. mikroklima, nemoci plodu), jednak vlivy genetické (menší množství plodu, kratší doba plodování, grooming, kratší perioda zavíčkování plodu, delší pobyt roztoče na včelách, neúspěšná reprodukce v buňce, VSH). Jednotlivá témata dokumentována grafy.

Zajímavou kapitolou jsou i nemoci plodu, neboť s uhynulým plodem uhynou i roztoči (zvápenatění, MVP, SBV (pytlíčkovitý plod) a DWV (vir deformovaných křídel).

Obecně mají plodnější, a tedy i silnější včelstva, přirozeně i více roztočů. To vše samozřejmě souvisí i objemem prostoru, v němž včelstvo žije.

Pokud jde o grooming, na obrazové dokumentaci byly představeny unikátní snímky promáčknutého krunýře roztoče či jeho včelami ukousané nohy ... V tomto punktu se jeví značné rozdíly mezi jednotlivými včelstvy.

Pokud jde o zkrácení doby zavíčkovaného plodu, vychází se z údajů, že samička roztoče klade 1. vajíčko cca 60 hod. po zavíčkování buňky, další vajíčka následují cca po 30 hodinách, celkový vývoj samečka trvá cca 152 hod., samičky cca 130 hod. a páří se v buňce. Z toho se dají modelovat počty „úspěšných“ samiček při různých dobách zkrácení periody, což představeno na grafu.

Pokud jde o foretickou fázi roztoče a její možné prodlužování, konstatováno, že ve varroa sensitivních (VS) včelstvech se roztoč množí mnohem úspěšněji, samičky jsou více na zavíčkovaném plodu než na včelách, zatímco u odolnějších včelstev je podíl samiček na plodu nižší. Prodlouží-li se doba, kdy V. d. pobývá mimo plod, pak to z hlediska VT znamená zpomalení reprodukce, zvýšení úhynů a emigrací samiček (až polovina spadlých je schopna reprodukce).

Cca 30% kleštíků se reprodukuje neúspěšně: samička může v buňce uhynout (u dělničího plodu jde průměrně o 2%, u trubčího o 7,7%), samička se neoplodní nebo i plodná samička není schopna reprodukce nebo produkuje jen samečky či neživá vajíčka. Zde působí i vliv plemene včel (afrikanizované až 60%) a klimatu (blíže k rovníku podíl neúspěšné reprodukce roste).

VSH - princip spočívá v tom, aby včelstvo dokázalo udržet populaci V. d. na úrovni několika stovek jedinců. Některé napadené kukly včely odstraní (objeví se mezerovitý nebo již částečně odstraněný plod!), čímž přeruší vývojový cyklus roztoče. To lze testovat při vysokém i nižším napadení. Jsou ovšem velké rozdíly mezi včelstvy. Testy VSH mají jednu zásadní výhodu: roztoč není schopen se jim přizpůsobit! Vše dokumentováno na unikátních obrázcích, totéž u srovnání VT a VS včelstev. Zajímavé srovnání, jak se různé kmeny kraňky vyrovnávají s napadením. Projev VSH je slabý při nízkém napadení (do 5%) a výrazný při vysokém napadení (např. 15 - 25%).

      Přednášející se věnoval i rozboru životaschopnosti dcer V.d., také jejich zbarvení.

            Možnosti měření VT včel, z nichž lze odhadnout míru VT včelstva:

- hygienický test

- změření jednoroční populace V. d.

- odhad rychlosti růstu populace (z přirozených spadů či ze vzorků)

- specifický test na VSH (umělé infikování, měření neplodnosti samiček, test zvýšeného odvíčkování buněk či rozdílem zamoření plodu po zavíčkování a před líhnutím)

 

 

Miroslav Sedláček, Varroamonitoring v praxi velkoprovozu

            M. Sedláček představil poněkud odlišný - snad i trochu kontroversní pohled na problematiku. Jeho metody jsou přirozeně určeny metodikou velkoprovozu. Východiskem jeho zkoušek byl „úhynový“ rok 2008 a jeho dvouletá praxe v bio-včelaření, již ovšem opustil. Chová 500 včelstev od 220 do 500 m.n.m.

            Při analýze úhynů v r. 2007/2008 mu vyšlo: medovicová snůška r. 2006, mírná zima 2006/2007 s kontinuálním plodováním, což dovolilo přežít velkému množství roztočů. Za této situace ani standardní podzimní ošetření nefungovala, neboť ve včelstvech byl stále plod. Navíc byly časté prolety, což ovlivnilo i množství a analýzu měli, jež neposkytla požadované údaje. Dle jeho názoru VÚVč včas reagoval varovným dopisem, který však plošně nebyl respektován, zareagovali jen jedinci. (Praktický důkaz fungování „dokonalého“ systému - pozn. J.M.). Vše se ještě umocnilo brzkým nástupem plodování v předjaří, což opět přispělo k množení roztočů do té míry, že mnohde bylo již kolem 1. 7. na vložení Gabonů pozdě a dlouhověká generace včel byla nevratně poškozena. Včelaři neprováděli letní monitoring. Začaly úhyny, ale zůstaly utajeny, protože včelaři se báli, že budou označeni za lajdáky. Nicméně začali přinášet kvanta souší na výměnu za mezistěny. Bylo to varování, které nikdo nebral v úvahu. Navíc většina včelařů spoléhala na to, že situaci za ně vyřeší úřady či „orgány“ ...

            Rok 2008 pak znamenal další postup invaze vzhledem k zocelenějším a zakalenějším roztočům (p. Sedláček to pojmenoval „fitness“). Dostavily se reinvaze a spady roztočů byly zkreslené vzhledem k uvedené lepší kondici roztočů (??? J.M.). K tomu se přidaly virové nákazy ...

            Při monitoringu je třeba brát v úvahu negativní faktory jako jsou vítr, mravenci, vykrádání a resistence. Dále je třeba vzít v úvahu specifika stanoviště, nadmořskou výšku etc. Vzhledem k zvýšené kondici roztoče se dá předpokládat, že přirozený spad nebude odrážet skutečný stav. Je často třeba na stejné spady reagovat v jiné situaci jinak (příklady na stejných spadech z téhož data v r. 2008 a 2010, které vyžadovaly zcela jinou reakci - to je snad logické - pozn. J.M).

            V podmínkách velkoprovozu lze těžko léčit každé jednotlivé včelstvo. Podstatné jsou i vlivy zalétávání či loupeže. Nicméně jedno letní ošetření sníží podzimní spad o jeden řád. Je ovšem třeba ošetřovat současně na velkých územích, léčí-li pouze jedinec, nemá to prakticky smysl. Vždy je třeba kalkulovat s možnou reinvazí a s působením přežívajících rojů.

Zmíněno i klasické schéma Celý rok proti varroáze s otázkou dr. Klímy, zda toto schéma bude v budoucnu stačit. Odpověď M. Sedláčka: nebořit, doplňovat, vylepšovat. Je zde vztah k 45 000 včelařů ...

            Definoval své priority a navrhuje provádět veškerá podzimní ošetření aerosolem, přičemž účinnost s vodou je lepší než s acetonem (při teplotách na jižní Moravě ...). U velkoprovozu je to otázka času. Nepodceňovat monitoring zimní měli, jde o signál pro celý rok. Včelařit bez rojů, které velmi ovlivňují nákazovou situaci. Monitoring spadu max. 7 - 10 dnů, 14 dnů je moc ... Jakmile se objeví vyšší spad, je třeba okamžitě reagovat. Proto je třeba mít zajištěna „léčiva“ v předstihu a dbát na jejich variaci. V té souvislosti zmínil i použití KŠ. Podle lednových počtů spadu navrhuje pro únor - březen aerosol u bezplodých včelstev, na duben odpar KŠ, pro květen - červen tvorbu oddělků a vyřezávání trubčiny. Dále 2x Formidol a u kmenových včelstev a oddělků v červenci a srpnu po vytočení Gabon, u rezistentních KŠ. V říjnu a v listopadu (je-li možno) aerosol s vodou, v prosinci aerosol s acetonem a jiným léčivem než při předchozím ošetření.

 

 

Dalibor Titěra, Jan Tyl, Martin Kamler, Hledání dalších technik monitoringu varroózy (Projekt Smyv - výsledky 2009 - 2010)

            Monitoring je důležitý, protože je zásadní znát úroveň napadení včelstva (kolik je roztočů celkem, kolik na plodu, kolik foretických), abychom se mohli rozhodnout, zda, ev. jak zakročit. Má ale svá úskalí. Běžně počítáme: spad bez ošetření, spad po něm, můžeme užít smyv či preparaci plodu. Např. bodový odhad ale v podstatě neřekne nic. Kombinace spadu a smyvu je vcelku účinná. Do projektu Smyv se přihlásila řada spolupracovníků z VMS. Nicméně mnoho včelařů má problém s usmrcování včel při něm. VÚVč proto testoval zajímavou metodu, při níž by se včely uspaly, pak se z nich nějak separovali roztoči a včely by po probuzení mohly nerušeně odletět. Testovalo se uspání včel pomocí oxidu uhličitého tak, že se CO₂ vpravil přímo do celého úlu, což se neosvědčilo. Variantou bylo uspání za pomoci dusičnanu amonného, přesněji oxidu dusného (rajského plynu).

Testovalo se tedy odebrání včel do většího drátěného koše na papír, celé se to pak převázalo tkaninou a gumou. Vloženo do velkého igelitového pytle, v němž byly včely uspány cca během půl minuty. Poté se včely oklepávaly dle strojového rytmu písně Tluče bubeníček ... :-). Jedna sloka trvá 30 sekund a představuje 48 úderů, což se opakuje dvakrát, takže vzorek je podroben celkem 96 úderům s amplitudou 40 cm. Pak je třeba rychle spočítat opadané roztoče, než se včely probudí. Což nastalo bez problémů, včely v pohodě odletěly. Podle srovnávací tabulky pak smyvu 300 včel odpovídá oklepání cca 500 včel. Abychom tedy zjistili, kolik roztočů je ve včelstvu, bylo by dobré kombinovat spad na podložku, smyv a oklepání. Pro r. 2011 se ještě připravuje testování metody pocukrování.

 

 

Petr Texl, Včelařské pozorovací stanice

            Již v 1. polovině minulého století vznikaly pozorovací včelařské stanice (v Dobřichovicích byla také - u p. Geringera od r. 1935 - pozn. JM). Tyto stanice poskytovaly cenné údaje okolním včelařům (sledovaly především teplotu, počasí, váhu úlu a letovou aktivitu včel), neměly však k dispozici takovou techniku, jakou máme dnes (Internet, bezdrátový přenos dat a mobilní technologie, PC, digitální váhy, moderní meteorologické stanice). Proto je s podivem, že při stavu dnešní techniky takové stanice téměř nevznikají, i když např. VÚVč má síť pokusných včelínů po celé ČR a ČSV velmi propojenou strukturu ZO a dalších orgánů. Nedávné úhyny ukázaly jasně potřebu vzájemné komunikace včelařů. P. Texl proto oznámil záměr PSNV podpořit vznik takových stanic. Pokud se najdou ochotní včelaři, kteří by do nich pravidelně zadávali data, je PSNV ochotna přispět na pořízení meteorologických stanic (dnes v hodnotě kolem 10.000 Kč), webkamer a digitálních vah, které jsou schopny zaznamenávat a odesílat údaje (dnes v ceně do 40.000 Kč). Systém by mohl fungovat v rámci VMS. Získat by se tak daly údaje o meteorologické situaci, o teplotě vně i uvnitř úlu, vlhkosti, srážkách, o pohybu hmotnosti včelstva, o napadení V. d. (spad, smyv etc.), o spadu po léčení a o účinnosti přípravků či o metodě léčení, o rozkvětu signalizačních rostlin, o nástupu medovicové snůšky etc. Vše by pak sloužilo jako zdroj informací pro okolí, ale také pro konsultace s okolními stanicemi. Údaje se pak dají vyhodnocovat ve vzájemných vztazích

 

 

 

Milan Čáp, Jak z VMS získat informace

            Autor softwarového řešení VMS podal souhrnný přehled o tom, jak funguje VMS a jaké informace z něj a z dat do něj zadaných může získat uživatel i provozovatel. A také jak s takovými informacemi můžeme dále pracovat. Jde především o cenné informace o tom, jak a jak často kdo monitoruje, o aktuální situaci v okolí (tu je problém hustoty aktivních zadavatelů dat - pozn. JM), o rozdílech v jednotlivých lokalitách, o výši spadu, kdy se můžeme rozhodovat, při jaké výši spadu bychom měli začít ošetřovat včely, a také můžeme získat cenné údaje, abychom nemuseli včely zbytečně zatěžovat akaricidy (tedy léčit v pravý čas a jen ta včelstva, která to potřebují). Z údajů lze vyčíst i informace o plodových cyklech, o vztahu mezi přirozeným spadem a absolutním počtem V. d. ve včelstvu. Lze se dozvědět, při jakém spadu kdo léčí a jakou metodou. Ze spadů po aplikaci léčebných přípravků lze posuzovat jejich účinnost a vyhnout se ev. chybám v rozhodování. Průběh spadu se dá sledovat v dlouhém časovém období, takže lze sledovat postupný nárůst napadení, ale dají se i vytipovávat potenciální varroatolerantní včelstva. Je také možno pozorovat neúčinnost Gabonu v některých oblastech. Data se dají i exportovat, zde jsou však jisté softwarové problémy. Bylo by třeba, aby se síť přispěvatelů do VMS co nejvíce zahustila (což se zatím, žel, příliš nedaří - pozn. JM) a aby byla pravidelně zadávána data zejména v důležitých obdobích léta, podletí a podzimu. VMS děláme pro sebe i pro druhé - navzájem. Jsou to spojené nádoby.

 

 

 

Pavel Holub, Ostatní vlastnosti včelstev podporující varroatoleranci

            P. Holub navázal na své materiály, publikované na stránkách Moderního včelaře. Zdůraznil důležitost tvrzení S. Martina, že na vzniku varroatolerance se podílí kromě VSH i fenomén zkrácení plodového cyklu. V době, kdy se V. d. masivně ve včelstvu rozvíjí, je nesmírně důležitá znalost okamžité situace a předpověď vývoje. Denní spad musí být ovšem větší než 0,5, aby se eliminovaly chyby systému. Důležité je kontinuální pozorování a kontrola věrohodnosti dat (např. smyv). Existují modely, jak vypočítat absolutní počet V. d., leč reálný stav je trochu jiný, parametr zůstává, počty se mění. Stejné startovní hodnoty dají po urč. době různé počty roztočů ... Dokumentováno na řadě grafů, které ukazují hranici varroatolerance. Parametr r (Malthusův parametr).

Vliv geneticky podmíněných faktorů u jednotlivých včelstev, hygienického chování a VSH (pozor, nemusí být totéž!), groomingu.

Důležité jsou také otázky plodování: plodový rytmus, plodová přestávka po slunovratu, ukončení plodování, míra plodování v čase, nárazové plodování, plodová charakteristika. Velký vliv přičítá plodové přestávce.

            Zajímavý případ z vlastní praxe, kdy byl zaznamenán nárůst spadu na jaře, jenž však po čase klesl k normálu. Světlí roztoči začínají padat až někdy ve 2. dekádě května.

            Vždy je třeba situaci hodnotit v rámci celé včelnice, protože může nastat t.zv. domino-efekt, kdy padne nejvíce napadené včelstvo a po něm pak kolabují i další včelstva, která byla napadena mnohem méně a za „normální“ situace by přežila.

            Na snížení hodnoty nárůstu V. d. může mít vliv: délka reprodukčního cyklu V. d. (ukazatel BAR), populační vlny, trubčí plod a jeho charakteristika, podíl napadení dělničího a trubčího plodu (kontrola odvíčkováním), podíl plodných a neplodných jedinců V. d. (matka může naklást neplodné jedince, sameček neoplodní samičky).

            Lze pozorovat značné rozdíly mezi včelstvy. U některých včelstev se vyskytne neúměrně vysoký podíl foretických jedinců. Může to znamenat, že neplodné samičky se koncentrují na včelách ... Dokumentováno na příkladu jednoho z aktivních zadavatelů dat do VMS, zafungovalo ošetření.

            Vysoká sensitivita jedince = vysoká varroatolerance superorganismu - včelstva, V. d. vlastně zoceluje populaci včel ...

            Zajímavým faktorem je nižší sklon k loupení. Roztoč může být také uvězněn v kokonu.

            Varroatolerance je komplex geneticky determinovaných vlastností omezujících rozvoj V. d.

            Je třeba si dát pozor na zdánlivou varroatoleranci. Může být způsobena nízkým infekčním tlakem z okolí, residui varroacidů, přírodními či klimatickými podmínkami, chovatelskými zásahy, mravenci, degenerací parazita.

 

            Základní parametry varroatolerantních vlastností:

- denní spad a výpočet absolutního počtu jedinců

- smyv mladušek

- procento napadení plodu

- parametr r z denního spadu a min. dvou smyvů etc.

 

 

 

 

Jiří Danihlík, Virózy, CCD a imunita včel

            V současné době známe kolem 20 virů napadajících včely. Přenos se děje kontaktem, potravou nebo nakažením spermie či vajíčka.

            Představeny základní typy nákaz:

            Virus deformovaných křídel (DWV) - vyskytuje se skoro u každého včelstva, ale většinou bez klinických příznaků.

            Virus pytlíčkového plodu (SBV) - vytažená larva se nerozpadne ...

            Invertebrate iridescent virus (IIV, duhový virus bezobratlých) - nakažená tkáň opaleskuje, způsobuje apoptózu a epidermální nádory

            CCD - mnoho hypotéz, zřejmě varroóza kombinovaná s dalšími viry, které již na včelách byly, ale propukly právě v souvislosti s napadením V. d. a nosematozou. Tato teorie je však napadána kvůli vyhodnocování některých výsledků.

Pesticidy, především neonikotinoidy: malá toxixita pro savce, avšak velká pro hmyz. Ovlivňují včelí imunitu. To je složitý systém, který je zřejmě zranitelnější než u ostatního hmyzu. Včela má málo genů pro humorální imunitu a detoxikační enzymy. Dochází k synergickému účinku pesticidů a včelích patogenů, k celkovému oslabení imunity xenobiotiky. Včelstva oslabená chemikáliemi a viry pak snadno podlehnou ataku V. d.

 

 

 

 

Bronislav Gruna, Populace kleštíka včelího a kolapsy včelstev

            Systém uvnitř úlu: matka, plod, úlové včely, létavky. V. d. preferuje plod před víčkováním a také úlové včely, které plod ošetřují, což je logické ... Létavky prakticky vynechává. Pozoruhodné je, že V. d. to pozná! Z toho mimochodem vyplývá, že pokud je hodně V. d. na létavkách, je stupeň napadení včelstva opravdu vysoký (dá se zjistit smyvem z létavek). Smyv je jinak ale třeba dělat zásadně z úlových včel, z plástu ze středu plodiště (pozor ovšem na matku!). Z kraje plodiště má smyv zcela jiné výsledky!

            Při kolapsu včel mají velký význam i přidružené infekce (DWV, ABPV). Buď plod uhyne, nebo se vylíhnou včely s poruchami chování. Létavky mohou viry přenášet, jsou ale dosti odolné. Pokud před úlem najdeme mrtvé mladé včely a lezoucí včely starší, je to signál silného napadení, nemocné včely opouštějí úl (jdou z posledních sil za světlem), což je ale z druhé strany vlastně v podstatě součástí imunitního systému včelstva.

            Mechanismus postupného kolapsu včelstva: je poškozen plod, také mladušky a úlové včely, ty s postupem nákazy mizí a zůstávají jen létavky, ty však někdy v září nutně končí také ...

Bee parasitic mite syndrome (BPMS) je soubor příznaků typických pro klinické stadium varroózy (deformace křídel, lezoucí včely před úly, úbytek populace, růst výskytu V. d., přirozený spad 50 - několik set denně. Symptomy na plodu: roztoči, mezerovitý plod (pozor: může být signálem VSH!), zanedbávání péče o plod, larvy tmavé až šedé larvy, mrtvé včely v podmetu i na česně.

            Scénář: přirozený spad více než 10 V. d. denně, postupně pak až 100 a lezoucí včely, mrtvé kukly, zanedbaná péče o plod, vyloupení zbylých zásob, nakažení i jinde. V této chvíli kolabují první včelstva a pokud rychle nezasáhneme, kolapsy budou pokračovat u včelstev dalších ...

Kritická úroveň napadení jednoznačně dána není, uvádí se cca 10 - 15.000 (ovšem pro zdravé, silné a viry nedecimované včelstvo), ale za nepříznivých okolností (např. stresující faktory) může nastat t.zv. domino-efekt, kdy kolabují i včelstva s mnohem menším napadením, která by jinak přežila. Z kolabujícího včelstva se do okolí šíří také značné množství virů. Někdy pak stačí ke kolapsu i jindy „únosná“ hranice jednoho či dvou tisíc V. d.

            Důležité je hodnotit práh poškození a smrti ve vztahu k době ošetření. A samozřejmě také stresové faktory, např. podvýživu, kočování, pesticidy. Je-li víc roztočů, pravděpodobně bude i víc virů ...

            Je třeba udržovat zdravá včelstva, snažit se vychovat varroatolerantní včely, neustále sledovat úroveň napadení a v případě potřeby ji snížit i radikálním odstraněním V. d. Regenerace napadeného včelstva po razantním odstranění napadení musí pokračovat dobrou výživou. Též je třeba zabránit loupežím. (Vyplatí se likvidovat slábnoucí včelstva.) Když se radikálně omezí V. d., může klesnout i napadení viry ... Je třeba dbát o vyváženou strukturu včelích kast, aby byla zajištěna dostatečná péče o plod. Hlavním zdrojem výživy je pyl ...

            Při pokusu o záchranu včelstva je důležitý dostatek času do zimy. Pokud najdeme prudce slábnoucí včelstvo na konci srpna, prakticky již není naděje. Pokud je najdeme na začátku či nanejvýš v polovině srpna, jistá naděje ještě je.

 

 

Michal Počuch, Nevšímavý včelař, příčina úhynů včelstev

            Praktická ukázka, jak věci ve skutečnosti fungují. Na dvou vybraných příkladech ukázán mechanismus postupných kolapsů. Včelaři přitom tvrdili, že provedli všechna klasická a předepsaná ošetření a vycházeli z dobrých výsledků vyšetření zimní měli. Nesledovali však přirozený spad během léta, nevšimli si foretických V. d.. Dokumentován i případ, kdy se i po trojnásobném ošetření aerosolem (!) stále vyskytoval vysoký počet živých V. d., dokonce i na mrtvých včelách v 1. týdnu mrazivého počasí (na mrtvé včele může V. d. přežít až 17 dní ...). A spad okolo 200 V. d. na včelstvo. Kdyby probíhal letní monitoring, kolapsům se dalo zabránit.

            Spoléhání na výsledky vyšetření zimní měli může být ošidné (zkreslený spad z řady příčin, především tehdy, když se za oteplení zimní chumáč rozvolní a na podložku napadají mrtví roztoči z posledního léčení).

            Dokumentována i čerstvě nakladená vajíčka na podložce z 2. 1. 2011, což signalizuje, že matka po slunovratu začala klást, ale včely jaksi rozhodly, že ještě nic nebude ...

 

 

Diskuse:

V téměř hodinu trvající závěrečné diskusi padla řada zajímavých otázek a témat. Také dotaz, zda je šance, že by se veterinární nařízení změnila na doporučení a zda by v tomto směru nepomohl VÚVč, s.r.o., Ing. Titěra odpověděl, že jako soukromá osoba podporuje moderní trendy tlumení invaze roztoče V. d. a uvědomuje si, jak je tato problematika komplikovaná, nicméně návrh na pouhé doporučení by nepodpořil ...

            Z. Klíma upozornil, že se podle všech zatím dostupných ukazatelů reálně blíží další varroa - rok. A že by tomu všichni včelaři měli věnovat maximální pozornost. Tudíž při všem respektu k veterinárním vyhláškám je nutné vzít na sebe odpovědnost za svá včelstva, protože primární odpovědnost za svá včelstva nemá skutečně nikdo jiný než sám včelař. Nenechme situaci dojít tam, kam dopěla při plošných úhynech v r. 2007/2008. K tomu bude dobré využívat stále více VMS ...

 

... a kdo to dočetl až sem, je hrdina ... :-)

 

Pro potřeby Včelařského spolku pro Dobřichovice a okolí (ZO ČSV Dobřichovice) zapsal J. Matl

 

Zajímavou reportáž z III. setkání VMS si můžete přečíst také na webu Včelaři - Těrlicko na adrese:

 

https://www.vcelari-terlicko.ic.cz/brnoVMS.html